úterý 11. března 2014

Začínáme... od začátku

Za devatero horami a devatero řekami žily byly dvě slečny bodybuilderky, budeme jim říkat třeba TOUGH CHICKS. A my si teď poodhalíme jejich příběh...



 Aby toho nebylo málo, práskneme toho na sebe ještě víc:

Adri: Tough chick? Ano, prosím! Jsem člověk, který vám odpřísáhne, že bez pravidelných tréninků nežije, kterého občas v posilovně vítají se slovy "Už je tady zase!" a který je schopný před fitkem ráno stepovat a čekat, až se konečně odemknou dveře do téhle svatyně. (Neberte mě špatně, nejsem šílenec, ale cvičení mi toho dává opravdu hodně - o tom zase přště ;).

Ale kde tohle začalo? Asi byste čekali, že vám řeknu, jak jsem byla sportovně založená už od školky, mám pravdu? Chyba lávky! V mém dětství bylo kolo obrovským nepřítelem, pravidelné procházky značným znepříjemněním nedělního odpoledne. Kroužek aerobiku - "Cože, ono už je zase středa odpoledne? A vážně tam musím?!" (Nebudu lhát, aerobik nesnáším dodnes :D). Ale představu máte, sportovní dítě jsem nebyla, i když se můj tatínek velmi snažil.

Zlom překvapivě nastal na střední škole, moje nesportovnost se nepřekvapivě odrážela i na mém vzhledu a kterou náctiletou slečnu by to netrápilo. Se svými dnešními zkušenostmi se na svoje tehdejší cvičební začátky s DVDéčky a tak podobně můžu dívat se zvednutým obočím, ale nebudu to zlehčovat, někde se začít musí, a mě navíc to cvičení s těmi slavnými trenéry a zdravá strava pohltily natolik, že jsem TO chtěla dělat taky. A jak na to? No udělám si kurz pro trenérku, to dá přece rozum. No, rozum to dávalo. Jenom tamější představa o tom, jak má cvičení vypadat, se s tou mou celkem rozcházela a já si poprvé "přičichla k železu" a ano, vybudovala si na něm závislost. Přišly měsíce, kdy jsem do fitka s železnou pravidelností vyrážela šestkrát do týdne za vlastními tréninky, adoptovala pár lidí, kterým jsem své nadšení z fitness předávala.

A pak do mého života přišla i Alishka. Dodneška jsem vděčná, že se mnou začala cvičit, sice jsem na ni byla tvrdá už od začátku, ale nebýt jí, pravděpodobně bych měla větší tendence ke stagnaci a opakování tréninků. Takhle, když jsem odpovědná ještě za někoho dalšího, snažím se mnohem víc. No, jsem si jistá, že teď by Alishka podotkla, že někdy až moc, když po některé z mých obzvláště vypečených tréninků odcházíme z fitka stylem Quasimodo a také býváme ty dvě slečny, co na konci tréninku leží na podlaze, zborcené potom a se slovy "low high five" si s rukou jen lehce zdviženou nad zemí plácají. Tak co říkáte, chcete se o nás dozvědět víc? Počkejte si na další články!

Alishka: Beast mode activated ... Kdo mě pasoval na tough chick? Já. A na základě čeho?
Ke sportu jsem v dětství měla opravdu blízko, ale v dospívání se mé pubertální já rozhodlo, že je na zdravý životní styl příliš velký rebel. Krabicové víno, cigarety a kebaby se staly mými společníky a ze sportovní postavy moc nezbylo. Ani po pominutí mých anarchistických let jsem se však nezačala ke svému tělu chovat lépe. A ono mi to začlo vracet. Muselo vypěstovat objemný tukový prstenec, aby získalo mou pozornost. A už i lítost.

Ze dne na den jsem odmítla cigarety, když se jejich denní spotřeba vyšplhala na krabičku denně. V tehdy skoro dvaceti letech jsem ve svých plicích nosila už šestiletou kuřáckou historii. Od mého rozchodu s tabákem to jsou téměř dva roky a od té doby jsem neměla jedinou cigaretu. Doteď se však chuť občas vrací.

Pak přišla na řadu strava. Mražené pizzy dostaly nemilosrdného pádáka a já se seznámila s potravinou jménem rýže. Žádné drsné diety jsem neabsolvovala, jen jsem ve své hlavě změnila přístup k jídlu a vypěstovala si zcela nové návyky.

Dále na palubu naskočil sport, nejdříve v podobě plavání, pak se přidaly postižené kruhové tréninky s technikou hadr a trocha běhu. Do mého obýváku se nastěhoval eliptický trenažér a já se  stala mistrem přes krájení zeleniny a zamíchávání jí do salátu. Tímto stylem odešlo prvních devět kil tuku. Své tvrdé jádro jsem však v sobě začala hledat až po znovusetkání s mou kamarádkou ze základní školy. Díky ní jsem si uvědomila, že nemusím závidět hezké zadky a plochá bříška, můžu to vše mít. Myslela jsem si, že na to nemám a nikdy mít nebudu a ani mě předtím nenapadlo to zkusit.
Adriana už tehdy měla certifikát trenérky, zkušenosti s posilováním, hromadu energie, dobré nálady a dle mého pohledu know how na štěstí. Nemluvě o zadku jež by mohl války způsobovat a skály lámat. A já to vše chtěla taky.

Souhlasila, že mě vezme s sebou do fitka, ale že šetřit mě nebude. Dle jejich slov "hodím tě do vody a prostě poplaveš" se se mnou opravdu nemazlila. A to jsem potřebovala. Zjistila jsem, že dokážu mnohem více, než si myslím.

Můj jídelníček prošel dalšími upgrady, fitko mě adoptovalo jako pravidelnou návštěvníci a já v sobě začala objevovat tough chick. Mé psychické i fyzické já se začalo tvarovat do lepší a sofistikovanější verze, bariéry v hlavě se místy posunuly a místy zbouraly.
Člověk by o sobě mohl povídat dlouho, jsme stvoření samolibá a po uznání toužící, ale v tomto článku se nebudu pouštět do žádných podrobností. Máme na to spoustu virtuálního prostoru, který bychom rády zaplnily články o stravě, cvičení a filosofii zdravého životního stylu a bodybuildingu jako celku. Pojďme budovat svá těla, naše celoživotní schránky, na které chceme být pyšní a cítit se v nich dobře.

Tak zatím čau čau do dalšího článku a trénujte s radostí ;)

4 komentáře:

  1. Odpovědi
    1. Polovina dvojky žije v Californii, snad se za ni brzy podívám

      Vymazat
  2. Tahle dvojka je mnohem lepsi :)) hodne zdaru!
    Kat

    OdpovědětVymazat