čtvrtek 24. dubna 2014

Cestovatelsko-bodybuilderké blues

Momentálně se nacházím v Bělorusku, konkrétně v hlavním městě jménem Minsk. V sobotu v poledne jsem čapla svůj lehoučký dvacetikilový kufřík (jehož obsahem byly převážně věci do fitka včetně tašky, shaker a nějaké proteiňáky v sáčcích+dárky příbuzným) a vyrazila navštívit rodinu. Jela jsem jen na 8 dní, takže teoreticky bych to bez fitka klidně mohla přežít (ten byl dobrej). Ale vzhledem k těm gurmánským orgiím, co mě tu čekaly, a celkové změně mého tak krásně zaběhlého režimu, jsem si chtěla ponechat aspoň něco. Ponechala jsem si náštěvy fitka a proteinové ovesné kaše ke snídani. Vše ostatní se během tohohle nekonečného týdne převrátilo vzhůru nohama a já si připadám zoufalá jako důchodkyně, které zrušili oblíbenou telenovelu (nic proti seniorům, jen mezi námi vidím podobu ve lpění na zaběhlých rituálech). Dnes jsem tu den šestý a psychicky jsem si už na nové prostředí zvykla. Ale fyzicky je to horší a horší. Nečekala jsem, že tělesně změnu jídelníčku a režimu ponesu tak špatně. Nejenže mám pocit, že se vůbec nezotavuju po workoutech, ale navíc se mi spustila nějaká alergická reakce v podobě otoků a fleků (fňuk). Přitom nedá se říct, že bych se tu nějak prasila. Můj zhoršený tělesný stav přičítám následujícím faktorům:

1. Poměr makroživin
Teď to skutečně na sobě cítím, jak důležitý je. V ČR jsem žila na 1600 kcal za den a přesto mě svaly nebolely, měla jsem dostatek energie, cítila jsem se skvěle a neměla problém cvičit 6 dní v kuse. Tady se můj kalorický příjem pohybuje okolo 2000 kcal, ale jsem absolutně rozbitá a nefunkční. Bolí mě i ty svaly, co jsem cvičila v pondělí, a to je čtvrtek. Přitom mé tréninky vypadají úplně stejně, jako když cvičím běžně v ČR. Čím to tedy je? Mých 2000 kalorií jsou převážně z tuků. Veškeré jídlo mě dostupné má velmi vysoký podíl tuků. Masa. Tvaroh. Mléko. Sýry. Ryba. Naproti tomu komplexních sacharidů je minimum. Přibylo rychlých sacharidů, ubylo něco málo bílkovin. A pocítila jsem to na sobě hned po pár dnech.

2. Sacharidy po tréninku
Vzhledem k tomu, že mou velikou slabostí jsou běloruské nanuky, dávám si vždy jeden po tréninku. Prostě jsem nemohla odmítnout tuhle baštu, když lítám do Minsku jednou za x let. Takový nanuk ale obsahuje jen 18g sacharidů, což je skoro dvakrát méně, než obvykle do sebe naláduju po cvičení. Sníst dva nanuky nepřichází v úvahu kvůli tomu, že jeden obsahuje asi 14g tuků. Samozřejmě je možné dohnat to ovocem.

3. BCAA
Jsem zvyklá je brát před tréninkem a hned po tréninku, protože BCAA z proteiňáku potřebují nějaký čas, aby se vstřebaly. Ty z kapsul se vcucnou mnohem rychleji, takže než dojdu domů a dám si proteiňák, tři aminokyseliny už putují do mých svalů. S sebou jsem BCAA nebrala, takže jsem odkázána pouze na proteiňák po tréninku.

4. Vitamíny
Taky s sebou nemám. Ovoce tu nejím. Zeleninu taky méně. Nevím, jak přesně jejich nedostatek v těle poznám, ale určitě mají na mém fyzickém stavu taky podíl.

5. Větší množství soli
Když vařím, solím buď minimálně nebo vůbec. Se svými běloruskými příbuznými toto nemáme společné. Včera jsem byla navštívit dědečka, kde se můj talíř neustále zázračně naplňoval. Dnes jsem ráno neviděla na jedno oko přes otok. Litovala jsem, že se vidím tím druhým okem :-)

6. Odpočinek
Toho mám málo. Cvičit chodím ráno a pak mě čeká lítání celý den, kdy si nesednu. Nevadí mi to, jsem ráda aktivní. Ale asi i tohle lze připsat k nedostatečné regeneraci po silových tréninkách. Co se týče večerky a vstávání, snažím se tak moc neodchylovat. Navíc tu je +1 hodina oproti ČR, takže tu jako velká holka chodím spát ve 22h :-)

Samozřejmě i tady je možnost jít do obchodu, nakoupit a uvařit si jídlo, na které jsem zvyklá. Já si ale řekla, že týden přežiju a nebudu urážet příbuzné a rodinu, kteří mě odmalička neviděli. Všichni rádi navaří, připraví velkou hostinu a já raději budu chodit týden nateklá jako mýval, než abych je urážela tím, že přijdu se svým jídlem :-) Vždy si vyberu to nejmenší zlo, které na stole najdu, a prostě se nepřejídám. I když naše babičky a dědečkové mívají ve zvyku nám přihazovat jídlo na talíř, dokud se nezkácíme pod stůl tíhou vlastního břicha. Když už ale nemůžu, prostě dál nejím. A když to z talíře neubývá, nemají kam přidávat :-)
Co jsem ale striktně odmítla, je alkohol. Na každé návštěvě mi tu každý říká větu typu "Vždyť je to jen jednou!" nebo "Jenom trochu, jenom si připít!". Kdybych ale každého poslechla, jsem tu v lihu každý den. Takže zůstávám pro všechny šílencem, co pije vodu :-) Některé sladkosti tu ale nejsem schopná odmítnout, ale už se cítím permanentně přejezená. Těším se, až se vrátím ke svému jídelníčku a svému zaběhlému režimu, a mám pocit, že po tomhle mém cheat weeku si budu vážit i těch nejnudnějších rutinních jídel.
Posílám TOUGH pozdrav z Minsku
Alesia




2 komentáře:

  1. holt na návštěvách to je někdy těžké, ale u nás většina příbuzných mi nic nenutí, většinou si řeknu, když něco chci. Oni nežijí zase až tak nezdravě. Moc by mě zajímalo jak do je s jídlem v Bělorusku, jací jsou lidi, zvyky atd. nechceš o tom pak napsat článek?

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Ted tu sbiram material a az se vratim do CR, splacam clanek ;)

      Vymazat