čtvrtek 29. května 2014

Jak žít s tou osobou v zrcadle I.

Mám jednu kamarádku, se kterou se vídám celkem často. Úplně pokaždé, když se podívám do zrcadla. Ale jednu věc vám řeknu, cesta k našemu přátelství byla celkem trnitá. Pamatuju si doby, kdy jsem tuhle osobu zasypávala těmi největšími urážkami, říkala jí obrovské hnusárny, které bych neřekla do očí nikomu jinému:

"Máš moc velká stehna!"
"Máš moc krátké nohy!"
"V tom vypadáš naprosto příšerně!"
"Stejně to nedokážeš, tak proč se snažit?!"
 Je vám to povědomé?

Přesně tak, sami k sobě býváme neuvěřitelně kritické a říkáme si věci, které bychom na adresu nikoho jiného nevypustily z úst, protože bychom ho nechtěly ranit. Tak proč to děláme sobě? Víte, nějakou dobu se pohybuji ve světě fitness a ještě předtím jsem měla možnost oscilovat jako pozorovací stanice v souhvězdí módních magazínů a zjistila jsem jednu věc - nic takového jako žena spokojená s tím, jak vypadá, neexistuje. Je to smutný fakt. Víte, co bývá hodně častým tématem na večírcích s vysokou koncentrací modelek? Jak zhubnout tuhle a támhle. Ženu, která se cítí sebevědomě ve vlastním těle aby člověk hledal v kupce sena.


Kde je chyba? Nedokážeme ocenit přednosti, ty totiž lehce přehlédneme, jak naše oči neustále pátrají po nějakých nedostatcích a ty se svojí kreativitou a neustálou touhou se porovnávat najdeme vždycky. A přitom jsme ochotné zapomínat na jeden celkem podstatný fakt a ten se nazývá genetika.

Je naprostá hloupost stresovat se tím, že vaše nohy nejsou dost dlouhé, nebo že jste moc malé, či vysoké (ano, Alischko, to je na tebe!), to jsou jednoduše věci, se kterými nikdy nic nenaděláme. Dala nám je příroda a na nás je, abychom pracovaly na tom, co změnit můžeme a to tím, že se budeme hýbat a že si budeme dopřávat to nejzdravější, co můžeme.

Takže pojďme udělat takovou dohodu: podívejte se na tu slečnu v zrcadle, usmějte se na ni, podejte si ruce na znamení věčného přátelství, protože přiznejme si, nikdo nám nikdy blíž nebude, a řekněte jí něco hezkého! Já třeba moc dobře vím, že nikdy nebudu mít pověstnou mezeru mezi stehny, protože a jednoduše na to nemám kosti. Co ale mám jsou svaly, se kterými se už pracovat dá a dají se s nimi dost dobře dělat dřepy. A co dělají dřepy? Hezká pozadí. A za to už tu slečnu v zrcadle pochválit můžu. Vidíte, kam tím mířím?


Buďte originál. Ano, můžou být další lidé, které obdivujete. Můžou se vám líbit ruce Jessie Hilgenbeg, nebo gluteály Amandy Latony, ale proč byste měly být stejně? Každá jsme jiná a to je na ženách krásné, dokážete si představit ten příšerný svět, kde bychom všechny vypadaly stejně?

Přemýšlejte reálně, ne pozitivně. To zní trošku zvláštně, ale myslím to jako přátelskou radu. V záchvatech pozitivity si můžeme dávat nereálné cíle. A k čemu vedou nereálné cíle? Ke zklamání. Takže si udejme ty, o kterých tušíme, že jich za maximálního úsilí můžeme dosáhnout, ale zase se nepodceňujme.

Buďte sama době nejlepší kaamrádkou. Ano, správná nejlepší kamarádka vám dokáže říct, když něco děláte špatně, ale především vás dokáže podržet. Řekne vám, že když zaberete, tak to dokážete. Věří ve vás. VĚŘTE SAMI V SEBE!

Napište si to. Myslím to vážně, nestyďte se, sedněte si k čistému listu papíru a napiště deset věcí, které na sobě máte rády. A víte co? Napiště nám je do komentářů, abychom inpirovaly ostatní!

Pokud jste četly pozorně a nepouštěly to jedním okem dovnitř a druhým ven, tak teď máte novou nejlepší kamarádku. A víte co, vemte ji cvičit, uvařte jí něco zdravého, prostě ji rozmazlujte, ale o tom si ještě povíme v dalších dvou článcích! Hlavně si uvědomte, že často jsme to my, kdo stojí v dosažení našich cílů, takže si dovolme být šťastné, mějme se rády a pak dosáhneme svých cílů!



Vaše TOUGH CHICK Adri

14 komentářů:

  1. amen ^^ přesně o tohle se snažím už asi rok (trvalo mi 20 let, než jsem si to uvědomila :DD), a řekla bych, že se mi to i docela daří, nebo mám k sobě aspoň mnohem lepší vztah než dřív .. jen pak občas mám takový backlash záchvat, kdy se nesnáším a přítel mě musí uklidňovat, že nevypadám jako mrož a neměla bych nosil pytel přes hlavu :D ale po většinu času mám takový pocit "kontroly", podle hesla jaký si to uděláš, takový to máš .. a že něco nezměním, s tím se snažím prostě smířit (třeba nesnášim svoje obří prsa a pořád je nemám ráda, to je moje velká challenge :D)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já z toho, že si tuhle "sebelásku" musíme budovat tak trochu viník současnou kulturu módních časopisů, protože je strašně těžké být sebevědomá, když jsi od puberty vystavovaná "ideálům krásy", myslím, že dřív to takové nebylo :-(

      Vymazat
  2. Pracuje se na tom, ale je to hodně dlouhá cesta, ale věřím, že ted už jsem na správné cestě :) Pokud se člověk nemá rád a neváží si sám sebe, tak je jasný, že ho to ovlivní i vzhledově a prostě to z něj nějak sálá.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To s tím vyzařováním je pravda, pozoruju to na sobě i na ostatních.

      Vymazat
  3. krásný článek, pravdivý. Jen ta cesta není jednoduchá - jsme ráda za tu změnu, kterou už jsem urazila, ale občas to prostě ujede, holt každý den není posvícení... Tak snad to bude jen a jen lepší!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju. Také mám dny, kdy se mi nic nedaří a prostě si nepřipadám dobře, ale většinou se snažím být pozitivní, protože ono je to na člověku vidět. Jak se chová, jak se tváří, jak gestikuluje, jak stojí, sedí. Já se sama cítím mnohem příjemněji vedle sebevědomých lidí. Třeba moje sestřenka patří mezi slečny, kterým sebevědomí chybí a já mám pak neustále pocit, že jí ho musím dodávat, protože si sama neuvědomuje, že je na ní strašně moc krásných věcí a navíc je povahou nádherný člověk. Myslím, že když se všechny budeme snažit a budeme si věřit a na svět se usmívat, tak to bude hned hezčí místo ;)

      Vymazat
  4. krásny článok....10 pekných vecí na sebe ešte nenájdem , ale popracujem na tom a raz ich bude milión..:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :-) A tohle je krásný předsevzetí! ;)

      Vymazat
  5. Máš naprostou pravdu, občas se svým tělem zacházím jako s nějvětším nepřítelem, ať už to je cvičení při nemoci, kdy jsem na antibiotikách a nebo při odměřování jídla, který by nestačily ani prvňákovi až po to, jak nenávidim svoje stehna! Ale co mám na sobě ráda, dobře, přemýšlela jsem: moje vlasy - teda mám jich málo, ale barvu - nejsem typická red head, ale spíš zlatováska :D, pak asi i pihy, to jak umim klikovat a zlepšuju se, jak zacházím s pacienty o který se v nemocnici starám, mám ráda i svoje bicepsy a rýsující se tricák...ale většinou se probudím a nejradši bych zašla do stánku s kebabem a nechala si ořezat stehna...achjo. A co ty, co máš na sobě ráda? :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohužel v dnešním světě musíme na milování svého těla dost pracovat, dřív to myslím bylo přirozenější :-( Já zbožňuju svoje rty, oči, zadek :D, ruce, vlasy, nohy, začínají se mi líbit ramena, když se občas ukáží jednotlivá vlákna svalů :D Strašně zbpžňuju ty pokroky, které na sobě sleduju! A hlavně svoje tělo miluju jako celek za to, jaké výkony je schopné podávat.

      Vymazat
  6. Svatá pravda. Kdo jiný by nás měl milovat nejvíc než my samotné?
    Asi jako každá jiná ženská propadám někdy stavům, kdy si přijdu nejhorší ve všech směrech a všechna zrcadla bych nejradši sprovodila ze světa.
    Ale.. každým dnem se můj pohled na sebe zlepšuje. To je opravdu důležité. Takže doufám, že tohle bude číst co nejvíc děvčat. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To je dobře, když se budeme mít rády bude myslím náš život o dost spokojenější :-)

      Vymazat
  7. Někdy mám pocit, že se s tou holkou v zrcadle kamarádím. Přestože nemám nejchudší postavu, přestože nosím 42 kalhoty, dokážu na sobě ocenit spoustu věcí. Když jsem šťastná, vidím jen to dobré a to, co nemůžu změnit, mě nezajímá. Bohužel bylo i období, kdy jsem to nezvládala a dělala jsem jen to nejnutnější - jít do školy, ze školy, naučit se, jít spát. Teď jsem to snad překonala, líbí se mi vrásky kolem očí, když se směju, úsměv, oči, boky a prsa. Pak jsou tu věci, které můžu změnit, pokud budu chtít. To je ale další cesta, po které se vydám, až si budu jistá, že si udržím nějakou rovnováhu a nespadnu zase do depresí. Až budu vědět, že změnu životního stylu si dokážu udržet. :) Děkuju za tenhle článek, je skvěle napsaný. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuju za pochvalu a hlavně za to, že slyším tenhle přístup, vždycky mi to dělá hroznou radost.

      Vymazat