pátek 2. května 2014

O věčně štíhlých ženách

Chci teď mluvit o ženách, které jsou celý svůj život štíhlé. Zdánlivě se o nic nesnaží prostě takové jsou. Jednu takovou mám už od malička ve svém životě i já. Přestože, jak už jsem párkrát zmiňovala, jsem zrovna fit dítě nebyla, za sposustu z těch zdravých návyků, které jsem si z dětství odnesla, vděčím právě jí. Své prababičce! Tenhle týden slaví 87. narozeniny a tak jsem ji o víkendu vytáhla na dámskou jízdu, kdy jsme si pochutnaly na výborné večeři, ke které si dala dvojku červeného, které si jednou za čas ráda dopřeje, a pak si zašly do divadla. A tak jsem také měla šanci si s ní pořádně popovídat.

Víc než kohokoli jiného mi připomíná autorku knížky Francouzsky netloustnou. A to ani nemusí být francouzska. Takže jaká je její strategie, která jí dovolila zůstat celý život štíhlá i přes to, že si nikdy nic neodepřela?

Tak prvně je to jedna z mála osob, o které bych řekla, že má s jídlem naprosto zdravý vztah. Je to pro ní jednoduše něco, co potřebuje, aby její tělo fungovalo. Když má hlad, sedne si k jídlu a jí pomalu jí, dokud se necítí sytá. Všimněte si slov jako HLAD, SEDNE a POMALU! Přestože prababička dnes už žije sama nikdy by se neodbyla tím, že si jen tak něco vezme, ale každý den má teplý oběd. I s polévkou. Tu si tedy připravuje na dva dny, aby ji nemusela vařit každý den.

Čeho u ní nikdy nebyl nedostatek bylo ovoce a zelenina. Pamatuji si, že když jsem k ní jako malá po škole chodila, vždycky jsem se těšila, jak mi připraví svačinu, jejíž neodmyslitelnou součástí bylo rajče rozkrájené na malé kousky v mističce se speciálním napichovátkem. (Nikdy jindy jsem takovou radost z konzumace rajčat neměla, děti jednoduše jí očima). Babička měla a dodneška má velkou zahradu se skleníkem, kde má všechno od rajčat přes kedlubny, pár ovocných stromů, keře s rybízem, salát, okurky, brambory, JAHODY!

Už to samo o sobě je zdrojem každodenního pohybu. Je potřeba rýt, sázet, plít, zalívat, okopávat, sklízet. Babička je celé léto naším zásobovacím důstojníkem co se čerstvé ovoce a zeleniny týče. A co nerozdá nebo sama nezkonzumuje pak pilně zavařuje a mrazí. Neznám větší nadšení než to, když uprostřed zimy babička vytáhla z mrazáku kouzelné krabičky s jahodovou dření. (No, co si budeme povídat, ty nadšené obličeje máme dodnes).

Zelenina je tak přirozeně i velkou součástí babiččiny stravy. Přes léto ji často vidím pochutnávat si na jednoduchém listovém salátu přelitém zálivkou z bílého jogurtu, který jen smíchá s octem a trochou cukru.

Co si pamatuju, babička jezdila všude na kole. Přestože měla řidičák, auto muselo z domu, když odešel pradědeček a od té doby to bylo pro babičku kolo, nebo vlak, když potřebovala někam dále ("Má přeci nohy, ne?"). Někam se vydávala téměř denně, protože už odmalička byla zvyklá nakupovat maximálně na dva nebo tři dny. Co pro ní bylo samozřejmostí vzít dvakrát třikrát denně pejska a půl hodinky se s ním projít. Svého věrného psího společníka už nějaký čas nemá a na procházky stejně vyráží. Aby se provětrala, promluvila se sousedkami.

Snídá na co má chuť. Většinou to bývá kousek chleba, sýr, máslo. (Margarín by nevzala do pusy). Když se nasnídá,, je čas začít s prací. A ona se nezastaví. Když na ni dopoledne přijde hlad sedne si ke kávě a k tomu si připraví, co ji napadne. Někdy sáhne po ovoci, když si chce dopřát, vždycky má v ledničce velký bílý jogurt, dá si pár lžic do mističky a nahoru ještě lžičku domácího džemu. A je spokojená. Jindy zase pár kostiček tmavé čokolády.

Oběd má pokaždé dva chody. Polévka je grunt! Obědem může být cokoli. Když má chuť na těstoviny. Vezme hrubou mouku, vajíčko a na vále už jsou nudle jako vyšité. Nejraději si je zamíchá s troškou lesních hub, které má celoročně zamražené, když zrovna nejsou k dostání a do toho rozklepne jedno nebo dvě domácí vajíčka.

Miluje tučné mořské ryby, v restauraci vždycky neomylně sahá po lososovi a doma si ráda koupí uzenou makrelu, která jí perfektně poslouží k večeři. Jindy to je zbytek od oběda, nebo jen obležený talíř se zeleninou, jejím milovaným plísňovým sýrem a vajíčkem. V jednoduchosti je krása.

Je sice královnou moučníků, které peče neustále, protože se vždycky kolem motá nějaké mlsné vnouče, ale sama si vezme maximálně jeden kousek k odpolední kávě. Víc nepotřebuje.

Celé to zní jednoduše. Přirozeně, viďte? A v tom je ta krása. Babička má totiž proti nám všem jednu obrovskou výhodu. Sice jako mladá žila ve světě módy, protože navrhovala klobouky, ale časopisy neřešily diety, neřešily, kolik čeho a kdy bychom měly sníst. Jak cvičit. Moje babička umí poslouchat svoje tělo. A to mi už dnes neumíme! Je to škoda. Snažme se to naučit! Ono totiž stravování není věda o raketách, jak se nám snaží spousta časopisů namluvit. Každé tělo funguje jinak, ale máme to štěstí, že největším odborníkem na fungování toho svého jsme sami, pokud budeme ochotní ho poslouchat!

Víc než cokoli jiného totiž nesnáším ty jídelníčky v módních časopisech, kde se stejné složení jídelníčku doporučuje bez rozdílu všem jako zaručený recept jak zhubnout. Jako by ženy každého věku, zaměstnání, zvyků a cvičebních cílů měly stejné požadavky na to, co jejich tělo potřebuje. POjďme sebrat rozum do hrsti a poslouchat raději sebe než autorku článku, která se svým tělem naprosto určitě také není spokojená, ale strávila celé dopoledne googlením diet, což z ní dělá odbornici na slovo vzatou.

Všechno nejlepší,babičko!

Vaše TOUGH CHICK Adri

8 komentářů:

  1. Nejdůležitější v tomhůe věku se hýbat, pokud staří lidé přestanou být aktivní, tak je to jejich konec. moje prababička do svých asi 93 let byla aktivní, čilí, pracovala na zahrádce atd., pak si zlomila krček a bohužel musela být upoutaná na lůžko. Začala chřadnou, zapomínat a za 3 roky umřela, byla to hrůza no. Ono poslouchat tělo je strašně důležité,ale v dnešní době, kdy se toho tolik ví o fungování lidského těla, je těžké.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Je to pravda. Ta aktivita je zásadní. Vidím na to lidech kolem sebe. Celkem se bojím, jak bude ve stáří vypadat dnešní generace, která je zvyklá na sedavý životní styl.

      Vymazat
  2. Moc hezky napsáno, a s tím o radách v dámských magazínech musím jen souhlasit. A smutné je, že je tak strašně moc žen, co se tím vážně řídí a čekají zázraky.
    A tvoje prababička je jistě úžasná žena :) Podobnou mám naštěstí i já, mou babičku (prababičku jsem bohužel nikdy nepoznala), která také pořád něco dělá, od rána je na nohou, domácí práce, zahrádka, vaření.....a hlavně spolu s dědou organizují už přes 20 let každé dva týdny společné výlety pro důchodce, takže k pohybu inspirují i desítky dalších starých lidí ze stejného města, i přesto že je jim oběma přes 80 :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Snad se ty zaručené rady brzy stanou přežitkem. Já v to alespoň doufám, protože dnes existuje spoustu lidí, kteří se snaží upozorňovat na to, jaké bludy to jsou.
      To je skvělé. Aktivní lidé v tomto věku jsou ohromně inspirativní.

      Vymazat
  3. krasne, Adri! Skoda, ze to neumime takto automaticky i my :( No, treba se k tomu jednou dopracuju a naucim to svoje deti :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Také bych se k tomuhle fungování ráda dopracovala v rámci běžného života. I když to samozřejmě nefunguje ve chvíli, kdy člověk uvažuje o soutěžení ve fitness atp. :) A svým dětem se to jednou budu rozhodně snažit vštípit.

      Vymazat
  4. Krásnej článek! Za mě babičce taky všcehno nejlepší a hodně zdraví! :)

    OdpovědětVymazat