čtvrtek 5. června 2014

Milujte nás takové, jací (jaké) jsme

"Udělám cokoli, abych zhubla... Jen se mi nechce cvičit a jíst zdravě!"


Ano, to je hezké. Proč bychom se měli měnit nebo na sobě nějak pracovat, když si můžeme otevřít nějaký ženský magazín, který nám někde mezi článkem „ploché bříško za 5 týdnů s celerovou dietou“ a „konečně už žádné chloupky!“ poradí, ať se máme rádi tací, jací jsme. To klidně můžeme. Můžeme si sednout na gauč, otevřít si láhev vína, vzít si brambůrky a milovat se až na půdu. Jsem taková, jaká jsem. A ten pravý mě musí tak milovat! Jinak to není ten pravý!
Taky hrdě prohlašme, že se odmítáme měnit kvůli povrchním lidem, kteří by nás stejně doopravdy nemilovali, a šlo by jim jen o náš vzhled! Ne, nebudeme přece dřít v posilovně a omezovat se v jídle kvůli těmhle pokrytcům! Život je příliš krátký! Jsem taková, jaká jsem.  I moje babička měla větší stehna –s tím nic nenadělám!

A tímto stylem se můžeme velmi dlouho topit v paprscích své vnitřní úžasnosti a skryté duševní krásy. Oni ti správní lidé přece nějakým způsobem vyčmuchají, jací jsme úžasní, nemusíme nic dělat. A pokud si objekt našeho zájmu vybere jinou osobu, která se o sebe stará a nenechává se životem jen tak líně pronášet, tak je chyba v něm! Nedokáže docenit naši úžasnost. Cože, on to nevidí? Tak to je blbej/blbá a nestojí nám za to. Ať si teda zůstane s tou pipinou, co furt trčí ve fitku a je taková fajnovka, že jí samé saláty. Až zestárne, tak se jí svaly přemění na tuk, ona bude ošklivá a dotyčný bude litovat, že si nevybral mě, s mohutnou vnitřní krásou.
Není mým cílem zde útočit na lidi, co „žijou jenom jednou, tak přece se nebudou omezovat nebo se něčím obtěžovat“, ale ať pak nečekají, že všichni ostatní běhají s nějakými extra-citlivými senzory na vnitřní krásu. Pokud si pořád volíme ty nejlehčí cesty, máme na všechno výmluvu a nechceme za nic na světě hnout zadkem – ať to všechno spadne k našim nohám – tak tím právě ukazujeme to, jací jsme. A skutečně se můžeme zlobit na okolí, že nás takovými nemiluje? Nebo že nás nebere tak, jak bychom si přáli?
Ještě jednodušší je z toho obvinit boha/přírodu/universum/mámu-a-tátu.
A genetiku.
A říct, že jiní být nemůžeme.
Protože přece bůh/příroda/mámatáta.
A to nejde změnit.
Takže jsem taková, jaká jsem a teď mě prosím milujte. Všichni. I vy tam vzadu. A víc. A opovažte se na dálku nevycítit ten můj úžasný charakter, který mě opravňuje celý život se pro nic nehnout a jen hledat viníky.
„Však on si šéf jednou uvědomí, jak jsem skvělý, a pak mě povýší. Tutově.“
„Jednoho dne Pepíkovi dojde, jak úžasná jsem žena s nedoceněnými vnitřními hodnotami. A zatím ať si teda blbne s tou vyfintěnou blonckou, která je určitě naprosto blbá!“
„Určitě už se brzo něco stane a z nebe mi spadne obrovské bohatství/úspěch/skvělý partner/partnerka.“
„Ten život je fakt pes, proč jiní mají tolik a já ne?“
„Proč to ty lidi nechápou, jak jsem skvělý/á a neoceňují mě více?“
Jsme hodně sebestřední. Přeceňujeme/podceňujeme se a hledáme ujištění v okolí. Toužíme po uznání, po pochvale. Máme tendenci všechno stočit na sebe. Kdyby nám někdo vydal knihu z našich myšlenek, byla by to místy dosti hloupá a směšná literatura. 

Když máme o něco/někoho zájem, proč nám přijde jako geniální nápad sednout si na zadek, hodit nohu přes nohu a setrvávat ve vyčkávací pozici, až to k nám samo přijde, protože jsme zkrátka skvělí? Bezpochyby každý člověk je svým způsobem specifický a jeho vnitřní svět je zajímavý, ale copak to je to eso v rukávě, se kterým budeme sedět celý život, aniž bychom ho aspoň jednou vytáhli?
Samozřejmě, každý z nás má svou historii, svůj vnitřní svět, své zkušenosti i jizvy. Dětství jsme měli těžké – úkolů bylo hodně a zmrzliny málo, rodiče a okolí nás nedoceňovali a dokonce po nás vyžadovalo nějaké výkony. Pak jsme vyrostli, okolí stále nepochopilo, jaký poklad v nás mají, zmrzlinu a dortíky si teď můžeme koupit sami a úkoly odsouvat, dokud to půjde. Bohatství na nás stále ještě nespadlo, takže v zájmu přežití jsme stále ještě nuceni něco dělat *otrava*. Tloustneme i z vody (a to přece jíme tak málo a pořád něco děláme!), zuby se nám kazí a vlasy řídnout. Ééch. Máme to ale těžké, že? Ti ostatní měli prostě štěstí, že mají hezká těla, dobré přátele a tučná konta. O co jsem já horší než oni? Proč to vše nemám taky???!!
Představme si situaci, že je postřelen člověk, vy nemáte telefon a křičíte, ať někdo zavolá záchranku. Přiběhne muž středního věku, v kožené bundě, s vyplašeným výrazem a místo telefonu vyndá malý kapesní nůž. Klekne si k postřelenému a třesoucí se rukou se chystá do něj říznout.
„Jste vůbec lékař?“ vykřiknete vy.
„Ale já jsem dobrý člověk!“ brání se muž s nožíkem a zmateně koulí očima. Klečí u zraněného a dloube do něj nožem.
„Víte vy vůbec, co děláte?!“ v panice na něj křičíte vy.
„Ty mě vůbec nechápeš a nic o mně nevíš! Já jsem chytrý, hodný, umím dobře vařit, manželku nepodvádím, slušně hraju kulečník!“
„Člověče, co to meleš? Proč jsi raději nezavolal záchranku? Puč mi ten telefon!“ snažíte se vytáhnout z jeho kapsy mobil. Je ten chlap šílenec?
„Vůbec mě nedokážeš jako člověka ocenit!“ vztekle zahodí nůž a uteče pryč. Asi jako my ve spoustě situací. Je fajn, že jsme vyfasovali nějakou sadu vnitřních kvalit, na kterou jsme pyšní, ale ne pro každou situaci to stačí. Nemůžeme našimi kvalitami a silnými stránkami jen vyhrožovat a argumentovat *“kdybych chtěl, tak to dám líp jak ten blbec Karel, to je jasný“*.
Ty kvality musíme rozvíjet, uplatňovat, využívat a vkládat. Proto si uvědomme, že pokud nejsme v životě tam, kde bychom chtěli být, pravděpodobně je to naše vina. A není to tím, že nejsme dost dobří. Je to tím, že pro to neuděláme, co je potřeba. Cukáme se životem jako zmatený pán s nožíkem a vyžadujeme ode všech pochvalu a ocenění za to, že prostě existujeme.
Takže už žádné věty typu „Jé ty se máš, měla jsi kliku, ne jako já.“ a „Já se nebudu měnit, jen abych se líbila klukům, co mě pak budou chtít jen dostat do postele.“ nebo „Proč bych měl na sobě pracovat? Máma říká, že jsem chytrý a hezký a holky by se o mě měly prát!“. 

Když něco po okolí nebo po životě chceme, tak pro to něco děláme a ne že si z bezpečné vzdálenosti teplého gauče a studeného piva stěžujeme.
A zda na to máme nebo ne, závisí na tom, kolik jsme ochotni vynaložit energie a na kolik využijeme těch našich někdy skrytých, ale přesto bytelných kvalit.

Zpráva vyslána v dobré víře, snad bude stejně i přijata
Tough Chick Alesia

15 komentářů:

  1. každý má něco, nikdo to na světě nemá zadarmo. Se vším souhlasím.

    OdpovědětVymazat
  2. Páni, skvělý článek! Souhlasím :) Nic nám jen tak nespadne do klína a jestli chceme v životě něčeho dosáhnout, musíme pro to něco udělat. A jestli někomu stačí sedět doma a nic se sebou nedělat, ok, ale ať si nestěžuje :)

    OdpovědětVymazat
  3. Zpráva přijata a naprosto s tebou souhlasim! Je jednodušší hledat milion výmluv, než zvednout ten línej zadek a něco zkusit i za cenu, že by se to nemuselo povést a je jednodušší čekat, že se něco změní, než to skutečně udělat. Ale jak se říká, jaký si to uděláš, takový to máš!

    OdpovědětVymazat
  4. Článek přišel vhod. Řeším momentálně jeden problém (nebo spíš nechávám plynout a vlastně to problém není:). Chlap(ec) velmi udržovaný mi hned na první schůzce řekl, že dát 4 kila dolu, tak jsem koukatelná. Ale co už, vídáme se, on je pro mě výzva se sebou něco dělat (začala jsem na sobě makat už před tím, než jsme se poznali). Jeho postoj je, že když on vypadá k světu, tak chce i takovou partnerku. Ok. Ale moje kamarádky to nesou dost nelibě - že mě prý má mít rád takovou, jaká jsem. Tak teď si vyber, čemu věřit :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Promiň, ale tohle mi chlap na první schůzce říct, už mě neuvidí.

      Vymazat
    2. Nebyla to ani tak první schůzka, jako spíš jen poznávací posezení :) No vykolejilo mě to, ale bylo to myšleno i dost jako popichování, takže ne zle :) Jako má pravdu, ale je otázka, jestli za to stojí, když má takové priority.

      Vymazat
    3. Budu mlucit za sebe, touha se sebou něco dělat je dobrá, měla by ale vycházet z nás, partner nás může motivovat, ale tohle by mě vyloženě uráželo. Takovýhle disrespekt a to když se téměř ještě neznáme by bylo pro mě asi znamení, že už dotyčného nechci vidět. Ale nemůžu přímo soudit, protože neznám celou situaci, ono všechno trochu jinak vyzní když to přímo zažiješ.

      Vymazat
    4. Jak říká Adri, nevidíme do situace a těžko můžeme cokoli hodnotit. Já ale oceňuju Tvou sebereflexi, žes to pojala jako konstruktivní kritiku a rozhodla se na sobě víc zapracovat. Mnohdy, když nám někdo něco "vytkne", tak se nafoukneme a urazíme *jak-si-to-dovoluje* a řekneme si, že je to blbec. Samozřejmě, zjevné vysoké sebevědomí a absence taktu u tohoto chlapce je věc další, ale mě se líbí, jak jsi to vzala. Podle mě to svědčí o silném charakteru a střízlivém pohledu na sebe sama, když se neurazíš, ale naopak se rozhodneš na sobě zapracovat. A možná teď je Tvou motivací ten kluk (jakákoli motivace je dobrá), nakonec to ale stejně budeš dělat především pro sebe. Chlapec pomine, ale o Tebe pak zavadí pohledem mnohem více lidí, ať už to budou pohledy závistivé nebo se zájmem ;-)

      Vymazat
    5. Děkuji za názory, to jsem ani nečekala :)

      Bylo to tak, že jsem se zmínila, že se sebou něco dělám a že se daří, že to dělám pro sebe a ráda. Jeho odpověď byla profesionální z pohledu trenéra (ještě ta 4 kila..) a chlapa (a budeš koukatelná) Koukatelná jsem samozřejmě byla už tehdy :) ale pán je perfekcionista. Asi viděl, že to dělám pro sebe, tak mohl popichovat..

      Spíš řeším, jestli je ok, když člověk až takto řeší postavu, co myslíte? :) Nutno dodat, že nna sebe je taky přísný.

      Vymazat
    6. Tak to musíš vědět Ty, zda řeší postavu tak, až je Ti to už nějak nepříjemné nebo se to ještě pohybuje v rámci, kdy je to přijatelné. Kamarádky můžou říkat, co chtějí, hlavní je, jak se cítíš Ty. Ne vždy se vyplatí si hrát na hrdou a urážet se za kritiku, ale pokud byses cítila, že jeho přístup Tě uráží, tak to pak celý přehodnotíš. Každopádně, pokud Tě v tom všem podporuje a i na sebe je přísný, neviděla bych v tom nic špatného ;-) A veřím, že na oplátku ho taky sem tak popíchneš :))
      Když bude moc drzej, kopnout do p..... ho stihneš vždycky :D

      Vymazat
  5. Jeden z nejlepších článků, jaké jsem za poslední dobu četla. Musela jsem celou dobu horlivě přikyvovat, protože s takovými lidmi se setkávám dnes a denně. Vlastně e to taková špatná česká vlastnost, pořád si na něco stěžovat, svádět vinu na celý svět kolem, hlavně nepřipustit vlastní chyby a snažit se s nimi něco udělat.
    Nepracuji na sobě pro to, abych pak mohla říct, že vypadám lépe než Máňa odvedle, pracuji na sobě, abych se stala nejlepší verzí, jakou mohu být a abych se cítila dobře. Ono mnohdy ta argumentace (například žen při těle- že jsou takhle spokojené)) je takový zákryt za skutečnost, že by chtěly vypadat lépe, ale jsou líné s tím něco dělat :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky a naprosto souhlasím s Tvým komentářem. Právě to je ten cíl - být tou nejlepší verzí svého já. Akorát u mnohých z nás je ta cesta nekonečná, protože máme pocit, že vždy na sobě můžeme ještě něco zlepšit :-) Nedokážu si představit, že jednoho dne se na sebe podívám (ať už na vzhled ale i na to, čeho jsem dosáhla) a řeknu si "Tak, a jsem hotova. Takhle to už můžem nechat." Já vždycky budu nacházet něco, co budu chtít vylepšovat a v čem se budu chtít posunout dál. Ale hádám, že to je v mnoha lidských povahách :-)

      Vymazat
  6. Skvělý článek :)

    Vnitřní krása a to, být dobrým člověkem je samozřejmě nejdůležitější, ale je veliká škoda schovávat to v tlustým těle, za poďobaným obličejem bez sebemenších známek kosmetiky s mastnýma vlasama :)

    Přijde mi, že někteří často rozdělují, že buď může být někdo hodný, chytrý a dobrý člověk, a nebo naopak o sebe pečovat, dobře vypadat a starat se o postavu. Což je blbost, vždyť to že je někdo hodný neznamená, že musí blbě vypadat :D

    OdpovědětVymazat
  7. Počúvam často : ty máš také šťastie že si taká štíhla, A môžeš jesť čo chceš,pozri ja priberam aj a vody tp je hrozne veď skoro nič nejem - práve srotuje maslovy croisant A zapíja kávou S 3 lyžicami cukru, ja ti tak závidím.keby som aj ja mohla tak dobre vyzerať... Ja na to chytám nervy lebo keď poviem že môžeš vyzerať kľudne desať krát lepšie ako ja, stačí zdravšie jesť A cvičiť Už sa spúšťa sprcha vyhovoriek, čas,peniaze bla bla ľudia by chceli úspechy zadarmo, bez námahy

    OdpovědětVymazat