sobota 28. června 2014

Ohmatávám si cíle


Rozhodla jsem se sepsat takové resumé toho, jaké poznatky se mi za poslední dva roky podařilo přidat do své kolekce. Nebudu vás tu unavovat nějakou delší historii vývoje mé postavy, jen vám představím více-méně stručný background.



Jakmile jsem mohla existovat bez plenek, odevzdala mě maminka do světa plavání, které jsem zhruba od deseti let začala provozovat závodně. Intenzita tréninků se zvyšovala spolu s mou leností a otráveností z toho a tak byl můj chlórovaný druhý domov pověšen na hřebík. Bylo mi 13, najednou jsem přestala dřít a tak samo sebou jsem začala obrůstat tukovými zásobami. Tedy ne nijak drasticky, ale madla lásky a širší boky jsem měla snad odjakživa. To ale nemělo dlouhého trvání a díky tomu, že jsem neustále někde lítala a jedla ve středu a v dubnu, zas jsem to shodila. V pubertě jsem těžce rebelila, což zahrnovalo alkohol i cigarety. Toho jsem ale konzumovala hodně. Dlouho se to na mé postavě nijak nepodepisovalo a tělo mi odpouštělo, že jsem si místo oběda po škole raději dala čtyři piva. A k večeři pak kebab. Nebo housku s majolkou.

Polevení puberty v mém případě znamenalo zklidnění se a znormálnění mého šatníku. Přestala jsem lítat, lézt po stromech a střechách, krást popelnice a zákazové cedule. Sedavý kancelářský režim následoval sedavému režimu školnímu a zhruba od 18 let jsem se začala měnit v typickou zastánkyni "skinny fat" (i když mám pocit, že v jednu chvíli už jsem byla jenom "fat" :-)). Pohybu bylo málo, alkoholu bylo mnoho. Sladké jsem nikdy neměla ráda, ani jsem neměla problémy s přílišnou láskou k jídlu. Ve skutečnosti jsem odjakživa jedla relativně málo, zato to byl vždy nějaký fast food. Byla jsem velikou fanynkou baget z automatů, kebabů a hamburgrů. Bylo to rychlé jídlo a já se s tím nemusela nijak obtěžovat. Vařit mě nebavilo. Dumat nad tím, co si zítra udělám k jídlu – to nebylo pro mě. A k tomu alkohol, ten tekl proudem. Pátky a soboty vždy bývaly do rána prochlastané, mnohdy i ve všední den padla sklenička. Neuvědomovala jsem si, kolik zbytečného cukru a toxínů obsahuje moje jedno Cuba Libre. A to jsem jich za páteční noc zvládla pěknou řádku. 

V prosinci roku 2012 jsem stoupla na váhu a do očí mě fláklo číslo 75 kg. Měřím 176 cm a najednou jsem se pohybovala na horní hranici BMI, která mi ještě sdělovala, že jsem v normálu. Nechtěla jsem se dostat do pole nadváhy! Kromě toho se do mě máma s bratrem neustále strefovali, že jsem tlustá a že se absolutně nestarám o velikost svého pekáče. Ééééch, a co moje vnitřní krása? :/

Ráda dělám nesmyslné věci a tak jsem se rozhodla začít se sebou něco dělat v prosinci, ještě před vánoci. Naučila jsem se doma dělat sushi a ty se staly mou častou večeří. Jindy jsem večer jedla salát. Přestala jsem sladit kafe a jíst bagety ke snídani – to byly první krůčky. Tímto způsobem odešlo prvních pět kilo. Co se týče pohybu, jednou týdně jsem chodila plavat a občas zavítala na nějakou zhýralost typu trampolínky nebo posilování břišního pekáče. Na jaře jsem si s kamarádkou šla přičichnout k posilovně a jednu dobu tam trávila dva až tři dny v týdnu. Zahrnovalo to 15 minut běhání na páse a pak klasický kruhový trénink, kdy zatahám za všechny páčky všech trenažérů, které potkám, a u toho si povídám. Tímhle způsobem jsem se dostala na 68 kg, kdy jsem se z „fat“ zas stala „skinny fat“. Byla jsem takový pudinkový dlouhán, kterému tekla břišní pneumatika z každých kalhot. Při strategickém výběru sukní či šatů to ale bylo snesitelné.

Během léta jsem pak začala zas pít o něco víc a trávit času v posilovně o něco míň. Na jídlo se neustále zapomínalo. Nebylo výjimkou, kdy jsem prospala po pařbě celý den, pak večer vstala, dala si kousek pizzy a zas šla celou noc pařit (proč to na sebe takhle veřejně práskám?). A takto kapitulovaly další 3 kg váhy a byla jsem na 65. Ale tělo bylo povadlé jak staré kopretiny. A akné! Mami, proč já? Proč ne někdo jiný? Co to za hrozný osud mi byl dopřán?

Když v pubertě se všichni v mém okolí začali osypávat nenáviděnými pupínky, já chodila celá radostná s čistým xichtíkem. To je taky důvod, proč jsem se nikdy nenaučila operovat s make-upem. Ale alkohol a špatná strava si postupně vyberou svou daň. I když bych na tom měla být s váhou a pletí geneticky dobře, nakonec jsem běhala s pneumatikou a beďarama. Zakouřený bary, kebaby, koktejly, probdělé noci. Tadá. Tady to máme, překonala jsem genetiku! :-)

Rozum mě navštívil v prosinci roku 2013. Objevila jsem Adrianu a s ní posilovnu a postupně i zdravou stravu. Po pár měsících jsem zcela přestala pít a dostala se k vyváženému jídelníčku. Samozřejmě jsem se kodrcala přes mnohé suplementy, tipy, triky, počítání kalorií apod. Ačkoli už dlouho nic nepočítám, zpočátku to bylo přece jenom potřeba. Díky tomu jsem mohla pochopit složení mnoha jídel. Množství jídla. Jak ho kombinovat. Co nejíst. Proč po některých jídlech mám za chvíli hlad. A tak dále.

Pochopila jsem, jak celkově strava určuje hormonální rovnováhu v těle, která ovlivňuje nejen vzhled ale i náladu. Pořád se snažím nastudovávat nové informace, vstřebávat nové poznatky. Ale hlavní je se do toho všeho dostat postupně, ale jistě. Bez fanatismu. Nevhrnout se na železo, nevyškrtnout si téměř všechny potraviny z jídelníčku a nešvihnout s tím za pár měsíců – to víme. Hlavní je pravidelnost, dlouhodobost.

Po 7 měsících restaurování mého těla ve fitku a kuchyni jsem dospěla k několika poznatkům:

Vyhovuje mi jíst 4 krát denně. Ne 5. Ne 6. Potřebuju mít mezi jídly tak 4 hodiny, abych se necítila permanentně nafouklá. Taky mě nebaví pořád myslet na to, že si musím vymyslet svačinu. Nebo že se teď musím najíst, i když nemám hlad. To mi zkrátka nevyhovuje. Já se radši najím méně krát, zato pořádně, abych se cítila sytá a pak mohla pustit jídlo z hlavy. U každého to je prostě jinak.


Nešetřím ovocem. Dávám si ho po každém jídle jako dezert. Alespoň jablko nebo jahody. Nevážím je a nepočítám, cukry z toho absolutně neřeším. Provozuju to tak už několik týdnů a žádné zhoršení postavy se nekonalo, spíše naopak. Kromě toho mám mnohem víc energie, můžu intenzivněji cvičit a nemám žádné potíže s únavou jako předtím.

Jím maso. I když jsem dříve preferovala bílkoviny z mléčných výrobků, nyní jsem vzala na milost maso. K obědu si tedy dávám normální porci masa a ne tři malé náznaky kuřecích prsou, jako před nedávnem. A k večeři mívám rybu.

Na trénink s malým hladem. Ideální pro mě je najíst se cca 2 – 2,5 hodiny před cvičením. Pociťuju trošku hlad, ale jak začnu cvičit, zmizí to. Zato se mi cvičí dobře, s lehkostí a nemám žádné pocity těžkosti a nafouklosti jako dříve. Ale i tohle je velmi individuální.

Po tréninku nesvačím. Možná je to špatně, možná si sežeru svaly. Možná. Ale možná to zas tak velikou roli nehraje. Postava se mi zlepšovala, i když jsem po cvičení dlabala rýžové chlebíčky s marmoškou.  Teď si dávám rovnou večeři (již zmiňovanou rybu), kterou si v klidu zapeču, když přijdu domů z tréninku. Zatím vyhovuje, svaly si nestěžují. Možná nakonec přeci jen záleží na celkovém příjmu živin a pravidelnosti spíš než na čase příjmu potravy? Jak jsem říkala, nejsem příliš na sladký a nepotřebuju ho jíst každý den a už vůbec ne po tréninku, kdy ještě nějakou chvíli hlad nemám. Pak ryba a klidně i po večeři si vezmu nějaké ovoce.

Ze suplementů jen vitamíny a minerály. Případně aminokyseliny před cvičením. Ještě průběžně jím něco na kolena, protože jsem s nimi mívala problémy. Ty se ale zlepšily, od té doby, co jsem začala posilovat a řádně dřepovat :-) Když nejím nic předepsaného lékařem, tak to můžou být želatinové kapsule nebo si jednoduše udělám želé s ovocem a dám si ho jako dezert.

Vysoká intenzita tréninků. Aby se tělo měnilo, musí k tomu mít důvod. Proto je potřeba neustále měnit tréninky, zkoušet nové, posouvat se dál, vykopávat se ze zóny komfortu. Já měla obrovské štěstí, že jsem se dostala do rukou Adriany a taky trenéra Zdeňka. Ti mě nikdy nenechají kysnout ve vlastní pohodlnosti. Neustále inovují, mění a hlavně ze mě vyždímají 120%. A díky tomu, že jsem do cvičení naskočila s Adri, tak jsem si hned od začátku navykla na myšlenku, že tréninky mají být INTENZIVNÍ. Pro mnohé ženy je málo efektivní splitovat a cvičit jen jednu svalovou partii na málo opakování v nízké intenzitě. My potřebujeme donutit makat co nejvíce svalů, odpočívat míň a opakovat víc. A jak se zlepšujeme, intenzitu zvyšovat.

Změna je život. Nesedíme na místě, hýbeme se. Zkoušíme nové. Každá aktivita je dobrá. Hlavně nenechat tělo si zvyknout na nějakou zajetou sestavu tréninků, pak nebude mít důvod se měnit. A taky si to musíme užívat. Momentálně mám klasické silové tréninky 3-4 dny v týdnu+1 den crossfit+1 den box. K tomu chodím běhat ven, po silovém tréninku lezu na různé kardio trenažéry a tam řádím cca 30 minut. A když to ještě jde nějak zpestřit, tak to je jedině dobře. Například teď v úterý jsem si byla vyzkoušet horolezeckou stěnu. Snažím se alespoň jednou týdně chodit si zaplavat a zasaunit. A jak už to vypadá, Spartan Race se taky rád vtírá do mých rest dayů :-) (běžíme Spartan Super příští víkend ve Valče).

Bez fanatismu. Zdravá strava a sport je už součástí mého života. Je ale potřeba si držet takové tempo, které nás nevyhodí ze sedla. Takže nekrájím kalorický příjem na minimum a nevyhazuju z jídelníčku tuky/sacharidy/ovoce. Nedrtím se tréninkem, pokud cítím, že si tělo vážně potřebuje odpočnout. A když si chci dát nějakou špatnost, tak si to občas dovolím. 

Tyhle všechny věci ale samozřejmě závisí na naších cílech. Různé cíle=různé postupy. Dlouho bylo mým cílem mít postavu, za kterou se nebudu muset stydět. Aby nikde nic neviselo, nečouhalo, aby to bylo pevné a koukatelné. Kdysi jsem si slepě stanovila váhový cíl, který už jsem taky minula (chtěla jsem mít 64 a pak 62kg a tehdy pro mě asi čísla byla důležitá). Před dvěma lety jsem si přála vypadat jako dnes. Dnes si můžu tyto cíle ohmatat a přeci jen se pochválit, pocit je to dobrý. Poté, co si s ními pět minut potykám, zas je posunu dál. Tentokrát se nebude jednat o váhové číslo ani vzhled postavy, to se se správným jídelníčkem a sportem dotáhne samo. Nyní je pro mě důležité zlepšovat fyzičku a sílu. Chci být dobrá. Chci být silná. Chci být sportovkyní, chci být fakt TOUGH CHICK :-) Chci život v pohybu, chci se překonávat. Tak. A v tomhle scénáři se teď nějakou dobu budu pohybovat.
Povím vám, ty cíle jsou na dotek ještě příjemnější než zdáli na pohled :-) A rozhodně ta dřina, vyflusané plíce a sladká bolest ve svalech za to stála, stojí a vždy bude.


Vaše TOUGH CHICK Alesia

21 komentářů:

  1. Krásný článek! A upřímně, ta změna je obrovská - jako bys vedle sebe položila dvě fotky cizích lidí! Neuvěřitelná změna, a tvůj přístup je moc sympatický :)

    OdpovědětVymazat
  2. Souhlasím, moc hezký článek a gratuluji k takové obrovské změně ;) Myslíš, že by jsi napsala třeba i článek o tvém jídelníčku? Zařažuješ do stravy i komplexní sacharidy v podobě příloh, nebo spíše ne? Myslím, že by to spoustu holek potěšilo a hlavně je to navedlo k tomu jak správně jíst ;)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :) A článek o mém jídelníčku napsat můžu, ale ten se v průběhu měnil, aniž by to nějak narušovalo progres. Ale určitě o tom můžu něco splácat ;-)

      Vymazat
  3. wau, opravdu úžasná změna. Moc hezky si to sepsala, to co ti pomohlo a co jsi pochopila.

    OdpovědětVymazat
  4. Neskutecna zmena, gratuluji, moc Ti to slusi! :)
    Prozradis, jaky cvicenim jsi se zpocatku zbavila prebytecneho tuku?

    Mej se krasne!
    Mia

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju :)
      Co se týče cvičení, tak jednalo se o tréninky v intenzivních supersériích, kdy se kombinovalo posilování s váhami a s vlastním tělem. Hodně jsem běhala intervaly nebo dělala po silovém tréninku HIIT s kettlebellem a TRX. Zkrátka, všechno ve vysoké intenzitě, krátké odpočinky mezi sériemi a po posilovacím tréninku ještě povinně buď HIIT nebo intervaly na běhacím páse.
      Pěkný den :-)

      Vymazat
  5. Suprovní článek! Jsem ráda, že jsem se také dozvěděla více o tobě :-) Protože Adri sleduju bedlivě. Píšeš pěkně, čtivě. A líbí se mi, že to máš fakt v hlavě srovnané. To je cítit z toho, jak o všem píšeš. Žádná posedlost jídlem a extrémismy. Děláš si to tak, jak ti to vyhovuje a nenimráš se v detailech a neskáčeš do extrémů. To je skvělý přístup. Sama se tohle ještě učím.

    OdpovědětVymazat
  6. Ahoj, sice jsem naprosto hetero, ale musím ti napsat, že jsi neuvěřitelně NÁDHERNÁ :-*. :-)
    Děkuju za pěkný článek a děkuju vám oběma za tenhle blog, který mě neustále motivuje a inspiruje. Myslím, že by to tu měly povinně číst všechny chronické dietářky a s váhou zápasící jedinci.. Mě jste pomohly zhubnout, zesílit a hlavně přestat vnímat vlastní tělo, jako nepřítele. Ještě jednou DĚKUJU a přeju mnoho úspěchů a čtenářů :-*.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju moc :-))
      To jsem moc ráda a přeju Ti ať se vše daří dál a dosáhneš všech svých vytyčených cílů :-)

      Vymazat
  7. Krásný článek, ty vypadáš krásně :)
    Moc se mi líbí tvůj přístup - dobře jíst, hodně cvičit, ale nebýt posedlá každým gramem :)

    Taky jsem si prošla různými obdobími - od pojídání škvarků zapíjených kofolou přes jedno jablko k večeři až po to, jak je to dnes :D

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky moc :)
      Škvarky s kofolou jsem nezkoušela, ale taková gyrosová bageta z benzinky zapíjená laciným červeným vínem, to se mi stávalo :D

      Vymazat
  8. Úžasný článek a ještě úžasnější pokrok! :) přeju hodně štěstí při dosahování tvých cílů :) Markéta

    OdpovědětVymazat
  9. Super článek, krásně motivační :) Dělám věci jinak než ty, ale přístup máme stejný. Ovoce není nepřítel a hýbat se je potřeba. Od pasu nahoru jsem momentálně skinny fat a od pasu dole paráda veliká (ach ty brusle a běh, navíc mě baví posilovat jen spodek :) Takže hledám správný pohyb i na horní část těla, zatím to vypadá na kruhové tréninky, ty mě dost baví...a to je to hlavní :) Zápasím zatím jen 3 měsíce a stala se z toho závislost.

    OdpovědětVymazat
  10. Moc pěknej článek a maximálně upřímnej, jsi dobrá, že jsi se nám takhle odhalila a změna na postavě je úžasná. Snad půjdeš i když pomalými krůčky, ale krůčky ke svýmu cíli a budeš se i nadále zlepšovata hlavně budeš ve svým tělě a žiovotě šťastná, protože to je moc důležitý!
    A postup co se týče tréninků, jídleníčku a supplementů, mám úplně stejnej, jen pořád počítám, ale to půjde taky jednou pryč...;)

    OdpovědětVymazat
  11. Krásná proměna! Všechny palce nahoru :)

    OdpovědětVymazat
  12. Super super. Hezký, čtivý článek. Více takových. Moc ti to sluší a doufam že zůstaneš spokojená :)

    OdpovědětVymazat
  13. Gratuluji k proměně a jen tak dál! Tenhle blog sice sleduji už nějaký ten měsíc, ale až teď jsem se rozhodla si pořádně projet všechny příspěvky, protože potřebuji inspiraci a hlavně nakopnutí k tomu zdravě jíst a cvičit! Každopádně děkuji za takovýto blog, obě jste skvěle!

    OdpovědětVymazat
  14. Překontrolovat eToro, největší sociální investiční síť na světě, kde 1,000,000y klientů vydělávají kopírováním obchodních rozhodnutí našich nejlepších obchodníků.

    Obchodujte kdekoliv Čas jsou peníze. Obchodujte na počítači, mobilu a tabletu

    227,651,647 - Otevřené obchody na eToro

    OdpovědětVymazat