čtvrtek 21. srpna 2014

Spartan Beast aneb taková ta zlehka-pim-pam-sobota


Byla sobota, bylo chladno. Pršelo, foukalo a celkově počasí svádělo spíše k líné sobotě v posteli s filmem, horkým čajem a chlupatýma ponožkama. Tak proč sakra já jsem takový blbec, že tu v 9 ráno mrznu na Klínovci pod svým puntíkatým skoro sparťanským deštníkem s volánky a čekám, až budu nahnána na start k pokoření 24km v podobě kopců, bahna a překážek? Takhle nějak zněly moje myšlenky, když jsem se s drkotáním zubů škrábala ke stánku s registracemi a z nějakého důvodu se snažila vyhýbat se loužím – abych si náhodou nezabahnila boty :-)
Startovala jsem až v 11:30, ale dobrá duše Míla, se kterým jsem se svezla z Kladna, a jeho tým startovali už v 10:30. Když vyběhli, záviděla jsem jim. Taky jsem už chtěla vyběhnout, to čekání v dešti a zimě bylo nepříjemný. Jako správná tvrdá sparťanka jsem se klepala zimou u ohníčku poblíž startu a vyhlížela strach a nervozitu v koutkách své psychiky. Tentokrát se ani jedno nedostavilo. Tak jsem se posilnila pre-workoutem, pomalovala trochu obličej a natáhla na hlavu čelenku – když mám dnes chcípnout v bahně, tak u toho chci vypadat stylově.
Vzhledem k tomu, že jsem byla před startem líná se i rozehřívat, rozeskákat nebo vůbec jakkoli hýbat, po odstartování jsem nevyletěla zrovna jako raketa. Vykutálela jsem se do toho kopečka před námi jako neřízená balistická střela, které po chvíli začala docházet šťáva a první, co jsem si řekla, bylo „Já chci domů.“. Druhou myšlenkou bylo, že jsem před startem dostala výbornou buchtu a dala bych si ještě. Éch.
Kopečky mi nevadí, oproti Valče byly více než snesitelné. Ale běh z kopce, to nesnáším. Pořád mě po cestě dolů všichni předbíhali, zatímco já ťapkala jak retard, abych náhodou neuklouzla. Špatná strategie na Spartan Race. Nakonec jsem se přece jen rozhýbala a pak už držela tempo až do konce, klusala vše, co se klusat dalo (kopce se v mém světě klusat nedají), na mnoha stanovištích s překážkami jsem hrála angličákovanou (ještě že mi tolik nevadí, kluci jedni ušatí) a sem tam prohodila pár povzbudivých vět s okolními sparťany. Pořád mě honila představa toho, že budu úplně poslední a nejhorší a že jsem si tím pomalým rozjezdem naprosto pokazila celý závod. Tak jsem zvolila strategii „Hejbni prdelí a vůbec nezastavuj“. Díky tomu, že jsem mohla za běhu cucat vodu z vaku pomocí hadičky s příchutí bahna, nemusela jsem se zastavovat na občerstvovačkách. Ptát se dobrovolníků kolik km jsme uběhli a kolik zbývá – to mi přišlo zbytečný. Díky tomu, že většina terénu byla přijatelná pro mé klusání, místy jsem se prostě ponořila do myšlenek a běžela. Dlouho jsem běžela úplně sama, což nebylo úplně příjemné. Aspoň že se mi podařilo objednat docela slušné zlepšení počasí, takže jen několikrát zapršelo, ale dalo se běžet v tílku a vítr už nás taky tolik netýral.

Trasu si musím ještě jednou pochválit, až na to nesympatické běhání z kopců dolů. Zajímavým zpestřením bylo škrábání se do nějakýho skoro-vodopádu, který nebyl úplně krátký. Naštěstí jsem brzo přestala cítit nohy a od kotníků dolů se proměnily na sadu ledu do letních drinků. Ale co necítím, to nestudí :-)



Taky musím ocenit bujnou fantazii pánů organizátorů, kteří zkombinovali plazení se pod ostnatým drátem se zákopovou válkou a lezením do horského potůčku. Přesně takový druh komba člověk potřebuje po 23km a 90 angličákách po sobě (celkem jsem jich dělala víc, ale zbytek byl dřív).
Fakt jsem cítila se sparťanama mužského pohlaví, kteří jsou více náchylní ke křečím než my, křehké květinky. Pokaždé jsem jim chtěla nabídnout hroznový cukr jako formu útěchy, ale nevypadali, že by zrovna měli chuť mlsat.



A nakonec ještě nějaké rochnění se v bahně, další ostnáč, šikmá stěna a už jsem sbírala medaile v cíli. Docinkala jsem s nima až ke sprchám v podobě sněhového děla, abych zjistila, že pořád nejsem dost TOUGH na tenhle druh sprchy. Zvažovala jsem taktiku „uschnout a odrolit se“, ale nakonec jsem schytala pár kapek a zbytek pobral ručník. Bahno je dobré na pleť, ne? Tak si ho chvilku na sobě musím ponechat, když už jsem si za něj zaplatila.
Pak už následovala klobása, pivo, bonbóny a deštivá cesta domů. V neděli a pondělí jsem byla důchodce, až jsem to musela jít rozhejbat na trénink - bolelo mě i mít na sobě kalhoty kvůli mnoha modřinám a opět naraženému zadku (kdy už pochopím, že musím na té skluzavce trochu brzdit a nerozjíždět se tam v „Ééééjchůůůůůoujéééé“ stylu?).
Musím říct, že jsem se skutečně bála té představy, běžet Beast úplně sama. Naštěstí jsem tam potkala mnoho skvělých lidí, všichni byli ochotni pomáhat a povzbudit. I přes únavu a vyčerpání byli všichni vstřícní a usměvaví, tak vysokou koncentraci pohodářů jinde než na Spartanu nepotkáte. Jsem ráda, že jsem se překonala a na Beast vyrazila. Získala jsem nejen Trifectu, ale taky zážitek a víru ve svoje schopnosti. Když se chce, tak to prostě jde a basta :-)





Přiznání pod čarou: Nesnáším běhání.

Vaše TOUGH CHICK Alesia

9 komentářů:

  1. Tleskám! Já bych tolik kilometrů nezdolala snad ani bez těch překážek :D

    Chystám se na to příští rok, ale pomaličku polehoučku, hezky na Sprint....i když kdo ví, třeba mě to taky tak chytne, že zatnu zuby a půjdu i dál :D
    (A jak je sakra možný, že ti to takhle sluší i v bahně?!! :D)

    OdpovědětVymazat
  2. Nooo tak to jsi fakt dobrá! Odhání mě už jen ta představa že je to tak dlouhé :D Super, klobouček!

    OdpovědětVymazat
  3. Moc hezkej clanek :)) uplne jsem to ted bezela s Tebou! Ale jsi sikovna, 23 km jeste v takovych podminkach... to uz clovek asi nesmi byt zadna babovka :)

    OdpovědětVymazat
  4. Na tenhle článek jsem se těšila!:) Jedno bych si chtěka taky doběhnout pro trifectu, ale to nejdřív musím podniknout aspon ten sprint:D Jinak váš blog sleduji pravidelně a sama jsem si teď založila také blog hlavné o cvičení a zdravé stravě, tak budu ráda, když se podívate:)) http://fitnessholicc.blogspot.cz/

    OdpovědětVymazat
  5. Škoda, že frekvence článků se snižuje :(

    OdpovědětVymazat
  6. holky fakt vás obdivuju v tom, co všechno děláte :) a vypadáte obě opravdu úžasně! Prolítla jsem váš blog sem a tam.. vaše články jsou skvělý, píšete strašně čtivě..působíte na mě moc sympaticky. :)) doufám, že brzy zase budete přidávat články častěji ;)
    zajímalo by mě, co studujete nebo už pracujete?:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky ;) obě studujeme i pracujeme na full-time zároveň, takže bohužel není moc času na články (a u mě v poslední době ani nápadů :)). Takže bohužel s přidáváním článků to zde asi lepší už nebude. Je možné, že Adri začne zas blogovat solo, já možná někdy zas taky ;)

      Vymazat
    2. Takže jinými slovy chceš říct, že tento blog skončil?

      Vymazat
    3. V téhle sestavě ano. Ale nevylučuju, že Adri to uchopí a bude tu pokračovat sama, až se jí to trochu zvolní v práci ;)

      Vymazat