sobota 13. září 2014

Lesk a bída sociálních sítí



Ačkoli se podle názvu může zdát, že tento článek nemá nic společného s fitnessem, posilováním ani zdravým životním stylem, přesto mu dejte šanci. Přeci jen se těchto témat dotýká, i když tentokrát trochu z jiné strany.
Na facebooku, instagramu a blozích najdeme mnoho fotografií krásně vypadajících zdravých jídel. Krásně vypadajících zdravých slečen. Krásně vypadajících zdravých mužů. A tak dále.

Všichni jsou šťastni, všichni si cvičení a diety totálně mažou na chleba, maj to pod palcem a jsou permanentně hebcí, svěží a žádoucí. Tuto představu nám sociální sítě nabízí. Pak si řekneme „já chci být jako on/ona“! Jdeme do kuchyně, uděláme si tu samou zdravou kaši/buchtu/palačinky a pokusíme se to tak nějak podobně nazdobit. Krásná práce! Vyfotit, vystavit, pašák. Ale proč to nechutná tak dobře, jak to vypadá? Co jsem udělala špatně, že si z téhle buchty bez mouky, cukru, kypřícího prášku a mléka blaženě neucvrnkávám, jako ta hezká bikinistka na instagramu? Nevadí, asi je to tak správně.

Pokračujeme dál. Jdeme do fitka, pořádně se zpotíme a pak se šťastně vyfotíme po tréninku, že jsme přežili. Jednou. Dvakrát. Třikrát. Čtyřikrát. Éch, to ty lidi fakt cvičí 6-7 dní v týdnu a jsou pořád tak šťastni a plný energie? Kde jsem udělala chybu? Proč já si na pátý den tvrdého tréninku někde mezi dřepama *prdelažnazem* a výpadama *hlavněabychseztýzeměještězvedla* představuju, jak odletím do Karibiku a budu tři dny v kuse pít koktejly z kokosů a cpát se cheesecakem (s moukou, cukrem, mlékem i kypřícím práškem)? Dobrá, možná si zkusím koupit nějaké ty aminokyseliny, proteiňáky a pre-workouty, jako mají ty krásné, šťastné a vyrýsované baby.

Tak jo, dřu jako kůň, baštím, jak nejzdravěji to jde, papám aminokyseliny a jsem celkem spokojená se vzhledem své postavy. S lupou dokonce najdu nějaké svaly, ejchuchů. Teď můžu taky fotit břicho/palačinky/kaše/shaker s proteinem a dávat to na sociální sítě. Úsměv od ucha k uchu, ať je vidět jak šíleně jsem šťastná. Hlavně ať lidé nepoznají, že mám potíže usnout, když dřu dvoufázově a skoro nejím sacharidy. Hlavně ať ti lidé nepoznají, že nesmím doma mít nic sladkého, jinak to okamžitě sežeru. Jen ať není vidět, jak nenávidím každou minutu nuceného kardia a že už ani cítit nemůžu ty po**** okurky. A hlavně ať nikdo nepozná, že se ze mě stala štěkající megera, kuřecí prsa mi lezou i ušima a ty čistý ovesný vločky po ránu se už vážně nedaj žrát! *myšlenky člověka na rýsovací dietě*

Co se tím vším snažím říct? Taky jsem kolikrát koukala na fotografie lidí na sociálních sítích, kteří vypadali tak šťastně a spokojeně s hezkým jídlem, fešáckým klukem a vypracovaným zadkem. A jakmile můj každodenní život byl o pár bodů horší než perfektní, napadaly mě otázky typu „jak to oni dělají, že jsou POŘÁD tak spokojení?“. 

Že je jídlo hezké, neznamená, že je dobré. Že se člověk na foto usmívá, neznamená, že je šťastný. Když narazíme na rodinné foto šťastného mladého páru se dvěma dětma a kokršpanělem, jak nadšeně hrají na zahradě kroket, neznamená to, že po vyfocení ty děcka nepůjdou demolovat obývák a pes rozžvejkávat boty. Maminka má PMS a seřve tatínka, tatínek už tři roky není věrný a na jejich zahradě visí hypoteční úvěr s 6 % úrokem na dalších 25 let.

Není mou snahou nařknout lidi z přetvářky na sociálních sítích či zpochybňovat zdánlivou perfektnost jejich života. Jen musíme pochopit, že ne vše je non-stop takto krásné a lesklé, proto je v pořádku, když se v tom taky občas plácáme. Nemusíme si připadat méněcenní a honem rychle vymyslet koláž z fotografií, která bude propagovat naše štěstí. Můžeme se podívat na svůj instagram a uvěřit sami sobě, že jsme vlastně totálně perfektní a all-day all-night hrozně pěkní a fotogeničtí. Ostatní nám to klidně taky uvěří, možná i zazávidí. Když se ale pěkně vyzdobená kaše dojí, nezbyde nic jiného než trapně a nudně umýt misku a pak si dojít na WC. To už se ale nedokumentuje, že? Samozřejmě, prezentujeme jen ty reprezentativní stránky sebe, všichni jsme PR agenti vod boha. 

Už odmalička jsme hodnoceni a oceňováni. Když jste jako malí kuřata namalovali nějakou čmáranici, běželi jste za rodiči a příbuznými, aby vás pochválili *moooc-krásná-kočička-pepíčku-namaluj-ještě-něco“. My vyrostli a touha po ocenění přesto zůstala. A tak se snažíme prodat světu co nejlesklejší obrázek sebe a svého života, mezitím sledujeme obrázky jiných a nedochází nám, že i oni, stejně jako my, i ty stinné stránky života mají. A tak se kolikrát snažíme kopírovat život nějakého neexistujícího ideálu, co jsme viděli na internetu – cvičit podle jeho tréninků, jíst podle jeho receptů, kupovat oblečení podle jeho vzoru. Doufáme, že se tím přiblížíme k perfektnímu životu? Nebo chceme být jako náš ideál? 

Ani modelky v časopise nevypadají jako modelky v časopise :-) Každopádně, ne pořád. Proto nemá cenu mít depky ze svého nedostatečně vyrýsovaného břicha, beďaru na čele nebo rychle mastícím se vlasům. Všichni jsme lidi s chybami, i když na sociálních sítích se to snažíme maskovat. I ty samé bikinistky, modelky, herečky a zpěvačky – nemají o nic méně vnitřních bojů a vad na kráse, než jakákoli z nás. Prostě to jen nevidíme. A naše vlastní chyby taky málokdo vnímá a řeší, ať už se nám osobně zdají jakkoli obrovské a příšerné.

Takže abych z této změti myšlenek vyždímala taky nějakou pointu – nezáviďme něčemu, co se zdá být lesklé a perfektní. Nevěřme té kopě štěstí a dobré nálady, co vidíme na sociálních sítích - vaši přátele a sledovaní nejsou o moc šťastnější než vy. Všichni mají ups and downs, ty downs akorát nikdo moc nezachycuje (když pomineme depresivní statusy). Tím neříkám, abyste obviňovali své přátele a známé z přetvářky a pokrytectví, to vůbec ne. Jen si uvědomte, že každý má ve své hlavě svůj boj, ať už vypadá na fotkách sebelíp. A my nejsme o nic horší nebo životem o štěstí ošizenější. Než si tedy začneme ze závisti vůči nějaké krásné bikinistce s úžasnou postavou jíst mozek lžičkou, uvědomme si, že pravděpodobně jí její vzhled už o moc víc ryzího štěstí nepřináší. Byl to dosažený cíl, který odfajfkovala a nyní se žene za dalším, a má bolehlavy z toho, co jí ještě nevyšlo a z toho, co  zatím nemá (a nebo z nedostatku sacharidů :-).
 
 

Řešme si zkrátka svoje, není třeba plácat energii na závist nebo na stížnosti *proč-ona-má-víc-než-já?!*. Pokud máte pocit, že váš život stojí za prd, pak pravděpodobně stojíte za prd vy, když to neumíte správně uchopit a změnit. A vytočit se hezky na fotografii, nasbírat like a mít na pár minut pocit, že i váš život není o nic míň než perfektní – to můžeme vždycky ;-) A když na to nemáme postavu, selfie obličeje se správným množstvím make-upu a pod správným úhlem to jistí :-)





                                                                             Alesia

16 komentářů:

  1. Tenhle článek mě dostal tak, že ani nevím, co k němu napsat. Jeden z nejlepších článků, co jsem z aposlední dobu četla. Plný trefných vět a hlavně pravdy :) Díky moc, you made my day!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Musím taky souhlasit, už dlouho se mi takhle žádný článek nelíbil! :))

      Vymazat
    2. Taky musím souhlasit - opravdu moc povedený článek. Myslím, že mluví za vše a každému otevře oči :)

      Vymazat
  2. Bomba, PR vod Boha mě pobavilo :D Jinak pravda pravdoucí, každý den si servírujeme/ necháváme servírovat od těch, co je follow, fotky super dokonalýho růžovýho života našich "idolů", ale málo kdo už se zamyslí jakej ten život vlastně je bez těch filtrů a mimo sociální sítě, joo to pak hold snadno vznikají deprese..

    OdpovědětVymazat
  3. Já si na nic nehraju, nesnažím se dělat nádherné selfie a převařovat se, ani netoužím a nehledám dokonalého chlapa, stačil by mi obyčejný normální kluk, ale kde tedy sakra dělám tu chybu že už mi je v listopadu 29 a ještě jsem nikdy neměla kluka? :-(

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Možná to chce prostě trpělivost. Možná ale děláš něco špatně Ty, pokud třeba vyhlížíš kluka na určitém levelu, kterému ale sama teoreticky neodpovídáš (což já těžko posoudím, to musíš vědět Ty). Taky se stává, že lidé zoufale hledají k sobě spřízněnou duši - druhou polovinu sebe, a bez toho nejsou šťastni. Musíš se ale hlavně naučit být sama šťastná a úplná a pak jen najít někoho, s kým to budeš sdílet. Příjde to, až se budeš nejméně rozhlížet, a to z té strany, odkud to vůbec nebudeš čekat ;-) Hlavně musíš zapracovat na sobě, abys i Ty měla všechno to, co očekáváš od svého protějšku.
      Hodně štěstí :-))

      Vymazat
  4. Skvelý článok, s ktorým musím len súhlasiť :) Najhoršie čo možeme robiť, je porovnávať sa s ostatnými, či ide o výzor, či o výkony vo fitku. Každý je unikát a ide si svojou vlastnou cestou. Keď mám zlý deň, tak si tiež poviem, koľko toho v porovnaní s ostatnými nestíham, v akom starom (a deravom) oblečení som dneska cvičila a pod., potom si ale uvedomím, že na instagram a FB dáva každý to čo chce aby o ňom ostatní vedeli, ako sa chce prezentovať. A z toho, že niekomu sa podarí si vycvičiť pekáč (prípadne nájsť len dobré svetlo na foto), mne sa môj pupok nezmenší ani nezväčší.
    Ale priznám sa, že tejto "fitness healthy " pózy mám už niekedy plné zuby a fotky vystrčených zadkov mi lezú hore krkom. Samozrejme je super, ak to toľkých ľudí baví, nech to ale robí každý pre seba a svoju vlastnú radosť a nie len kvôli trendom.
    Inak s tým spánkou si m trafila do noty, tiež s ním mám posledné mesiace problém, buď neviem zaspať alebo naopak ma skolí už okolo 8-9 a od 3 ráno som potom hore :) TAk ak by si mala nejaké tipy alebo rady ako na to :)
    Krásny deň prajem

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky za pozitivní komentář ;-) Co se týče potíží se spánkem, já jsem naštěstí chronický spáč, který naspí denně minimálně 8 hodin, a klidně i 10, když to jde - takže s tím moc problémy nemám. Je ale pravda, že jsem v létě měla asi týden-dva potíže se spánkem (několik dní po sobě jsem vůbec neusla) a byla jsem z toho psychicky naprosto v pytli. Od té doby jsem se vybodla na nějaký "nejíst sacharidy večer" a několik dní po sobě usínala jak miminko poté, co jsem si k večeři dala ovesnou kaši (ovesné vločky prý podporují sekreci hormonu melatonin, který má na starosti spánkový režim). Pak jsem taky ještě zkoušela před spaním kontrastní sprchu (střídání studené a horké vody), to by taky mělo pomoct. U mě sice byly rozhodující ty šílený horka a problémy v rodině, ale celkově psychická pohoda, dostatek sacharidů a rozumné množství cvičení mě dovedly zpět na cestu šípkové růženky :-)

      Vymazat
  5. Diky za tenhle clanek :)) ukazala jsi i jiny uhel pohledu, o kterem podle me spousta lidi nikdy neuvazovala...

    OdpovědětVymazat
  6. Vynikající článek. Potřebovala jsem si uvědomit, jaký je "skutečný život" ... Vendy

    OdpovědětVymazat
  7. skvely clanek! :)

    OdpovědětVymazat
  8. Rozhodne skvelý článok!!! A tak pravdivy! :)

    OdpovědětVymazat
  9. Úžasný článek a díky za něj! Moc dobře se mi četl:))

    OdpovědětVymazat
  10. Krása, krása, krása! Každej vidí všude jen to pozlátko, ať už je to s tím jak vypadáme, jak se tváříme že vypadáme, s prací nebo s čímkoliv jiným, jen v poslední době se na to nejšpíš už zapomíná s příchodem instagramu, facebook, twiteru a lajkování...

    OdpovědětVymazat
  11. Naprosto omylem jsem zabloudila sem na blog...Ale ten článek je fakt super... Sociální sítě mi občas přijdou jako jedna velká lež :D

    OdpovědětVymazat