středa 15. října 2014

Pocem štěstí čičiči...



Přesně jak se zpívá v písničce Gods and Monsters (ano, i my tvrdé strongmanky někdy posloucháme Lanu del Rey :-)) „If I get little prettier, can I be your baby?“, stejně tak nás někdy napadlo „Možná kdybych byla hezčí…“. Nebo hubenější? Chytřejší? Vyšší/nižší/blonďatější/vyrýsovanější?


Nevím, jak je to v myšlení kluků a zda si taky někdy dloubou mozek lžičkou, že kdyby byli trochu lepší, možná by na nějakou konkrétní holku/práci měli. Co ale vím, že my slečny k tomu predispozice rozhodně máme. Možná mezi námi jsou 100% sebejisté a spokojené dámy, které svůj vzhled a kvality nikdy nezpochybní. My ostatní ale slýcháváme svůj vnitřní hlas, který nás přesvědčuje, že na daného pána nemáme. Nebo na danou práci. Situaci. Dosaďte si cokoli. A pak začíná řetězec myšlenek „možná kdybych ty stehna neměla tak tlustý a ty konečky tak roztřepený, ale takhle mě rozhodně chtít nemůže“.

Co když ale nikdy spokojené nebudeme? A co když na sobě vždy budeme nacházet chyby, i když už okolí žádné neuvidí? Co když celý život strávíme naháněním nějakého pocitu štěstí, který si myslíme, že nám přinese nový byt/auto/partner/práce/buchtičky na břiše? V našich představách své emoce dost násobíme. Pokud bychom se zranili a už nemohli chodit, představujeme si větší emocionální rozpad, než bychom prožívali ve skutečnosti. Stejně tak, představte si, že vyhrajete v loterii 200 milionů korun. „Tak to bych byla šťastná jak blecha“ řeknete si. Ale prd. Ve skutečnosti byste se chvíli radovali, pak si na tu situaci zvykli a už brzy by vás skutečnost, že jste nechutně bohatí, tak moc nenaplňovala. Pak byste si našli něco jinýho, co chcete a nemáte. A tak to jde pořád. Kdo z vás třeba měl nadváhu a říkal si, že kdyby někdy zhubnul tolik a tolik kilo, byl by neuvěřitelně šťastný? A po dosažení cíle jste si řekli „Jsem dobrej“, zalili výsledky na FB nebo Instagram a pak dál poklidně žili svůj život už s něčím dalším co chcete a nemáte.


A pak je tady taky to hnutí *měj-se-rád-jaký-jsi-a-raduj-se-z-toho-co-máš“. To navádí lidi k tomu, aby stagnovali, seděli na svý celulitidě a byli ze sebe nadšeni. Žádný cíle, raduj se z toho, co už máš a nevyskakuj si, že chceš víc. Proč nás ve škole nikdo nenaučil umět hledat zlaté střední cesty? Vychutnat si radost z dosažení našeho cíle a zároveň nestagnovat na místě ve výparech svého štěstí z toho, jaký jsem?

Pokud najdeme zalíbení v nějaké konkrétní osobě opačného pohlaví a myslíme si, že to není náš level, může to být pravda. A můžeme se taky plést. Nikdy nevíte, jaký vkus dotyčná osoba má. A třeba ji fakt utaháte na charakter a vnitřní krásu. Není nad to to ale zkusit. Nesmíme se brát tak smrtelně vážně, že bychom nepřežili jedno (nebo pět) odmítnutí, ať už je to pracovní pohovor nebo projevení zájmu vůči opačnému pohlaví. Ono naše ego pár takových facek snese a možná se pak nasměruje na správnou cestu, jak a v čem se zlepšovat a kde naopak přibrzdit. Nelze strávit život v teoretické rovině sedě na zadku s vážným xichtem a nezkusit nic, u čeho nemáme 100% jistotu, že to vyjde. Jakmile je tam ta malá šance odmítnutí, tak to vzdáme? A pak si v hlavě jen říkat „až bude léto, až potkám toho pravého, až konečně zhubnu…“, to nestojí za to. Lepší je se hnout kupředu, možná se mázneme ciferníkem o zeď, ale možná taky ne. Možná se po čase otočíme zpět a řekneme si „ještě, že jsem to tehda zkusil/a“. Není třeba pořád čekat, až budou ideální podmínky a ideální čas, náš životopis perfektní a stehna taky.

A proč to píšu? Protože jsem se odjakživa strašně bála selhání. Chtěla jsem žít stylem stoprocentní úspěšnosti. Neodmítnutá, neposlaná do p…. . Představa, že mi někde řeknou „Děkujeme, ale nechceme Vás“ nebo „Ne, nelíbíš se mi, nepiš mi“ pro mě byla jako strčit si chilli papričku do oka, pak vyndat, nakousnout, a strčit ji tam znova. Pravdou je, že dnes se natolik snažíme tvářit se nevtíravě, až z toho vypadáme lhostejně. O tom pro změnu zas zpívá Lorde: „It’s a new art form showing people how little we care“. Takže nasazujeme štíty a poker facy ve stylu „Mě vůbec nezajímá, jestli se na tu školu dostanu“ a „Karel? Vůbec nevím, nezajímá mě“ nebo „Je mi totálně šumák, že …“ apod. Někdy nám to možná skutečně jedno je, ale pokud není, vložme se do toho, ne? 




Až poslední rok-dva jsem v sobě sebrala nějakou odvahu. Zpočátku to byly malé krůčky – neznáma jsem se opravdu bála jak čert kříže. Pak už to byly větší věci a nakonec jsem zjistila, že když nasadíte ciferník *vím-co-dělám* a obujete se do toho, můžete hnout s čímkoliv. Ať už je to něco ve vás, o vás nebo pro vás. Nebo pro někoho jiného. Chcete něco? Tak to zkuste nakopnout. Když to nevyjde a dostanete facku, zkuste to zas. Zkuste to jinak/jinde/jindy. Nakonec, když jsem v průběhu tohoto objevení odvahy ve svém I’m-cool-and-don’t-care já párkrát narazila, zjistila jsem, že to vlastně není tak hrozný. Oklepat se a jedeme dál. Nejsme z porcelánu a naše zhýčkané křehké dušičky nemusí vnímat sami sebe tak seriózně. Pár selhání sneseme a každý z nás si občas tu „facku“ zaslouží. A co já sama sobě často připomínám: „Někdy uděláme krok zpět, abychom si udělali prostor k rozběhu.“ :-)
 

Alesia

15 komentářů:

  1. jé tu poslední větu si někam napíšu !! :) vyspěla jsem takovým podobným stylem, ve škole mě vždycky šikanovali, že jsem šprt, ale mě jen prostě všechno šlo (poprvé jsem se dmu učila až na maturitu :D) .. a tak jsem si zvykla, že mi všechno jde samo, a že mě všichni budou soudit za to, jaká jsem ... teď se snažím fakt makat a být co nejlepší, nespoléhat na to, že to nějak zvládnu, a zároveň je mi šumák, co si o mně Pepa nebo Jarka myslí .. a neříkám, že je to jednodušší, ale mám pocit, že by to tak prostě mělo být ^^ ostatní ať si trhnou, a já musím sama sobě prostě jen namluvit, že bez práce nejsou koláče, a že i kdybych nejradši koláčů plný plech, jeden je pořád lepší než žádný, hlavně že jsem pekla ^^

    OdpovědětVymazat
  2. Opět krásně napsáno!
    Opravdu se v tom vidím - jen teda ne bohužel v té "sebevědomé části" :D

    OdpovědětVymazat
  3. Moc pěkný článek :) Vždycky mě dostane, jak trefně to napíšeš...v poslední době asi dospívám :D, ano možná už ve 22letech je čas, uvědomuju si, že ne vždy lze být na 110% přesná, perfektní, že někdy, i když je to třeba jen 99% je to fajn a svět se prostě nezboří, ale i tak po každý jdu a jdu do věci na plno, i když hrozí pěkelný pád, kamsi, ale o tom to přeci je ne? Posouvat se dál a žít život i s chybama, ale poučit se z nich. A ta věta/citát/motto na konci „Někdy uděláme krok zpět, abychom si udělali prostor k rozběhu.“ je super....

    OdpovědětVymazat
  4. Tak tenhle článek je pecička, asi si ho budu číst ve chvílích nízkého sebevědomí.. :)! Suprčupr.

    OdpovědětVymazat
  5. Úžasný článek! Hnát se za něčím s tím, že až toho dosáhnu, budu nejšťastnější člověk na světě, nebo se naopak na všechno vykašlat, protože vím, že tomu tak nebude, je úplná blbost. Nikdy nebudeme úplně spokojení, tak už to je. A je to vlastně dobře. Důležité je si uvědomit, že někdy taky není cíl to nejdůležitější :)

    OdpovědětVymazat
  6. Celý článek je velmi pravdivý a popisuje v podstatě můj velký problém. Sama jsem pořád někde napůl cesty. Myslím si, že cvičení mi hodně pomohlo v uvědomění si sama sebe, v přístupu ke svému tělu a ačkoliv nejsem dokonalá, nestydím se za sebe tolik jako dřív, přesto si například neumím představit oslovit potenciálního partnera.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já si díky cvičení taky začala věřit víc, ale beztak si ve všem nevěřím na 100%, ale to je asi normální :-) Když do něčeho jdu, nemám v sebe tu naprostou jistotu, že to dám... nebo alespoň ne ve všem ;-)

      Vymazat
  7. Píšeš stále lepšie a lepšie články :)

    OdpovědětVymazat
  8. Souhlasím s holkama, opět úžasný článek, díky za něj!
    Mia

    OdpovědětVymazat
  9. Tvých blábolů už máme dost, kdy zase začne psát tvá kamarádka? Je mnohem lepší!

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bud tu muzes cist me blaboly nebo tenhle blog zavrit a jit nekam za sofistikovanejsi literaturou - vic Ti pomoct nemohu ;-)

      Vymazat
  10. Ever wanted to get free Google+ Circles?
    Did you know you can get these AUTOMATICALLY & TOTALLY FOR FREE by registering on Like 4 Like?

    OdpovědětVymazat