pátek 30. května 2014

Meal prep: Masovo-houbovo-zeleninový oběd + předtréninkové sušenky

Musím se vám s něčím svěřit: Poslední dobou mě fakt baví řádit v kuchyni. Až jsem si z toho začla dopřávat ten luxus připravovat si obědy jen na dva dny dopředu (místo předešlých čtyř). I když tento oběd jsem kvůli většímu množství masa a měnšímu množství času uvařila na tři dny.
Před několika měsíci, někdy v zimě, jsem furt běhala za Adri s rozzářeným výrazem, co jsem si uvařila a co jsem se rozhodla zkusit uvařit příště. Podívala se vždy na mě pohledem člověka, který již byl v mých počátečnicko-entuziastických botech, a vysvětlila mi, že chuť experimentovat v kuchyni časem přejde. Zatím se však spíše prohloubila a mám pocit, že Adrianě se zas vrátila (a musím říct, že s omezeními v potravinách, které kvůli přípravě na fitness soutěž musí dodržovat, dokáže vytvořit fakt zajímavý jídelníček!). Tak mi tedy dovolte, abych se podělila o další z mých obědů.

Ingredience (na 3 porce):
150g hovězí zadní
150g králičí bříška
cibule
smetana 11% tučnost
směs hub
150 g fazolové lusky
bílé zelí
mrkev
olivový olej

Postup:
Tentokrát to rozjíždíme na dvou frontách: pánev se zeleninou a pánev s masovo-houbovou směsí. Nejdříve si na troše olivového oleje osmahneme cibulku, pak do toho vhodíme nakrájené hovězí a králičí bříška, podlijeme vodou a necháme dusit.
Na druhou pánev dáme dusit fazolové lusky, mezitím si nakrájíme mrkev se zelím. To taktéž putuje na pánev k fazolovým luskům.
Když už máme maso hotové, přidáme k tomu houby a ještě to na chvíli přiklopíme. Pak to celé zalijeme smetanou (já tam dala necelou půlku kelímku), promícháme a dáme tomu chvilku pod poklicí. I masovou i zeleninovou směs si okořeníme dle chuti. Do masové směsi jsem použila houbové koření, do zeleninové směsi šla směs bylinek.
Když už máme vše tak akorát měkké, ale ne suché, tak jsme hotovi.
Tento oběd není příliš bohatý na sacharidy, takže jsem k tomu ještě nakrájela kopu okurek a rajčat.
Jedna porce mi vyšla na 240 kcal, což je na oběd relativně málo. Přesto mě ale hodně zasytil.



A jako bonus jsem se rozhodla přihodit další tip na předtréninkové proteinové sušenky. Nepamatuju si přesné množství ingrediencí, ale to se stejně všechno koriguje v procesu :-)



Vyfasovala jsem nějaké dva vzorky proteiňáků z fitness007, tak tam šly :-) Sešlehala jsem dvě vajíčka, přidala vzorky proteiňáků + PHD diet whey protein jahodový a ještě trochu vody + rozmixovaný banán. K tomu se přidalo malé množství ovesných vloček (cca 50g) a rozdrobily dva rýžové chlebíčky. To se řádně rozmixovalo, obohatilo o trochu mléka a putovalo do trouby na 40 minut. Dá se do toho taky přidat trocha oříšků nebo rozinek, případně kokosu - to záleží na chuťových preferencích. Zhruba takové výtvory si peču v rámci pre-workout svačin, které si dávám cca hodinku a čtvrt před cvičením.

Přeji dobré chutě všem
TOUGH CHICK Alesia



čtvrtek 29. května 2014

Jak žít s tou osobou v zrcadle I.

Mám jednu kamarádku, se kterou se vídám celkem často. Úplně pokaždé, když se podívám do zrcadla. Ale jednu věc vám řeknu, cesta k našemu přátelství byla celkem trnitá. Pamatuju si doby, kdy jsem tuhle osobu zasypávala těmi největšími urážkami, říkala jí obrovské hnusárny, které bych neřekla do očí nikomu jinému:

"Máš moc velká stehna!"
"Máš moc krátké nohy!"
"V tom vypadáš naprosto příšerně!"
"Stejně to nedokážeš, tak proč se snažit?!"
 Je vám to povědomé?

Přesně tak, sami k sobě býváme neuvěřitelně kritické a říkáme si věci, které bychom na adresu nikoho jiného nevypustily z úst, protože bychom ho nechtěly ranit. Tak proč to děláme sobě? Víte, nějakou dobu se pohybuji ve světě fitness a ještě předtím jsem měla možnost oscilovat jako pozorovací stanice v souhvězdí módních magazínů a zjistila jsem jednu věc - nic takového jako žena spokojená s tím, jak vypadá, neexistuje. Je to smutný fakt. Víte, co bývá hodně častým tématem na večírcích s vysokou koncentrací modelek? Jak zhubnout tuhle a támhle. Ženu, která se cítí sebevědomě ve vlastním těle aby člověk hledal v kupce sena.


Kde je chyba? Nedokážeme ocenit přednosti, ty totiž lehce přehlédneme, jak naše oči neustále pátrají po nějakých nedostatcích a ty se svojí kreativitou a neustálou touhou se porovnávat najdeme vždycky. A přitom jsme ochotné zapomínat na jeden celkem podstatný fakt a ten se nazývá genetika.

Je naprostá hloupost stresovat se tím, že vaše nohy nejsou dost dlouhé, nebo že jste moc malé, či vysoké (ano, Alischko, to je na tebe!), to jsou jednoduše věci, se kterými nikdy nic nenaděláme. Dala nám je příroda a na nás je, abychom pracovaly na tom, co změnit můžeme a to tím, že se budeme hýbat a že si budeme dopřávat to nejzdravější, co můžeme.

Takže pojďme udělat takovou dohodu: podívejte se na tu slečnu v zrcadle, usmějte se na ni, podejte si ruce na znamení věčného přátelství, protože přiznejme si, nikdo nám nikdy blíž nebude, a řekněte jí něco hezkého! Já třeba moc dobře vím, že nikdy nebudu mít pověstnou mezeru mezi stehny, protože a jednoduše na to nemám kosti. Co ale mám jsou svaly, se kterými se už pracovat dá a dají se s nimi dost dobře dělat dřepy. A co dělají dřepy? Hezká pozadí. A za to už tu slečnu v zrcadle pochválit můžu. Vidíte, kam tím mířím?


Buďte originál. Ano, můžou být další lidé, které obdivujete. Můžou se vám líbit ruce Jessie Hilgenbeg, nebo gluteály Amandy Latony, ale proč byste měly být stejně? Každá jsme jiná a to je na ženách krásné, dokážete si představit ten příšerný svět, kde bychom všechny vypadaly stejně?

Přemýšlejte reálně, ne pozitivně. To zní trošku zvláštně, ale myslím to jako přátelskou radu. V záchvatech pozitivity si můžeme dávat nereálné cíle. A k čemu vedou nereálné cíle? Ke zklamání. Takže si udejme ty, o kterých tušíme, že jich za maximálního úsilí můžeme dosáhnout, ale zase se nepodceňujme.

Buďte sama době nejlepší kaamrádkou. Ano, správná nejlepší kamarádka vám dokáže říct, když něco děláte špatně, ale především vás dokáže podržet. Řekne vám, že když zaberete, tak to dokážete. Věří ve vás. VĚŘTE SAMI V SEBE!

Napište si to. Myslím to vážně, nestyďte se, sedněte si k čistému listu papíru a napiště deset věcí, které na sobě máte rády. A víte co? Napiště nám je do komentářů, abychom inpirovaly ostatní!

Pokud jste četly pozorně a nepouštěly to jedním okem dovnitř a druhým ven, tak teď máte novou nejlepší kamarádku. A víte co, vemte ji cvičit, uvařte jí něco zdravého, prostě ji rozmazlujte, ale o tom si ještě povíme v dalších dvou článcích! Hlavně si uvědomte, že často jsme to my, kdo stojí v dosažení našich cílů, takže si dovolme být šťastné, mějme se rády a pak dosáhneme svých cílů!



Vaše TOUGH CHICK Adri

neděle 25. května 2014

Contest prep: 1. týden

Chcete slyšet skutečný příběh toho, jak jsem se dostala až na začátek přípravy? Mohla bych si to nějak idylicky přibravit a vymyslet si něco, co by se k téhle příležitosti víc hodilo, ale budu upřímná: Musíme se vrátit na podzim minulého roku. Mám jednoho kamaráda, toho kamaráda často potkávám ve fitku... a také má bar a v tom baru jsme pili až do ranních hodin (to nám to hezky začíná, co?), někde mezi B52kami z něj vypadlo, že bych měla soutěžit ve fitness. A od té doby to ve mně hlodalo.

Pořád jsem si říkala příští jaro, příští jaro to zkusím, jenže jak jsem sledovala soutěžní přípravy na tohle jaro, tak jsem moc dobře věděla, jak by mě na podzim štvalo, že jsem to nezkusila. A tak jsem si řekla, jdu do toho! Ostatně, já vždycky ostatním říkám, že tím, že budou o něčem, co chtějí, mluvit, tím toho nedosáhnou. Takže bych měla jít příkladem a hnát se za svými sny, ne?

A když něco dělám, dám tomu sto procent. Po dlouhých úvahách jsem si řekla, že Cyklická Ketogenní Dieta by mohla být vhodná volba pro moji přípravu. Systém je takový, že šest dní v týdnu držíte sacharidy na minimu (do 30 g), protein 2 g na kg své váhy a svůj stanovený kalorický příjem doháníte tuky, no a sedmý den "cukrujete", což pro mě znamená minimum tuků a kolem 250 g sacharidů (vločky, rýže, rýže, sladké brambory, rýže, ehm).

A jde se do diety...
No, co si budeme vykládat, měla jsem romantickou představu o tom, jak se budu od rána do večera živit oříšky jako veverka, sem tam avokádo. To by bylo hezké, ne? No, hezké by to bylo, ale to by ty oříšky, mršky jedny setsakramenský, nesměly mít takových sacharidů. Abych byla přesná, tak jich mají kolem 6 g na 100 g váhy, jenže to je pro někoho, kdo musí vážit i ledový salát, prostě hodně. Takže sbohem oříšky. Do kuchyně se mi nastěhovalo obří balení olivového oleje hned vedle kokosového oleje, mrazák se zaplnil tučnými rybami a hovězím. Na milost jsem vzala konopné semínko (krásné 2 g sacharidů). A lednička je plná zelených lístků různých salátů. Takže asi tak. A váží se i salát.

První den jsem byla nadšená z představy míchaných vajíček se schwarzwaldskou šunkou (co si budeme povídat, měla jsem mnohem zvrhlejší představu o vajíčkách se slaninou, ale to by naši drazí výrobci uzenin nesměly všude cpát cukr, že!). S chutí jsem si je dala i den druhý. Den třetí přišla krize a mně se nad tím tučným nadělením ke snídani celkem zvedal žaludek. Myšlenka byla jasná: tak tohle nedám! Ale já se výzev nebojím a začala jsem přemýšlet, jak ty tři vejce k snídani uchopit tak, aby se staly poživatelnějšími. No, snídaně není snídaně bez skořice, tak jsem do nich přidala skořici. Snídaně má být sladká. A tak dovnitř putovaly i sušené lístky stevie. A čím nahnat ten protein a tuk ze schwarzvaldské šunky? Ha, vanilkový izolát a koko!. A helemese, ono to bylo dobré. Snídaňová krize byla zažehnána.

Má to hned několik výhod: přestože si musíte zvyknout na menší porce, protože tuk je přecijen velmi koncentrovaná energie se svými 9 kaloriemi na gram, tak nemáte hlad a to díky úžasné vlastnosti tuku vás pěkně zaplácnout! Také mi přijde, že pleť jsem už dlouho neměla tak krásně jasnou, buď jí svědčí spousty tuku, nebo absence sacharidů, nebo obojí. A pak samozřejmě celková forma. Už za pár dní mi přišlo, že vše vypadá lépe.

A jak že jsem se ten týden živila?
Snídaně: 3 vejce, 100 g řapíkatého celeru, půl odměrky proteinu, lžíce kokosu
Svačina po tréninku: Protein, 15 g kokosvoého oleje
Oběd: 100 g mletého hovězího (7% tuku), 130 g baby špenátu, lžíce olivového oleje
Odpolední svačina: sardinky, 100 g ledového salátu
Večeře: 100 g balkánského sýra, 100 g ledového salátu, 30 g rukoly, 5 g konopných semínek, lžíce olivového oleje
2. Večeře: Kaseinový protein plus 15 g kokosového oleje.

Myšlenky? 

"Už nikdy nechci vidět nic tučného!"
"Království za vločky!"
"Já chci jahodu, jednu, červenou, šťavnatou."
"Víš, Alice, mám tě ráda, ale stevie je teď moje nejlepší kamarádka!"
Všechno bych to zvládla celkem s nadšením, večer jsem si pila svůj protein u videí s DLB a byla nadšená, že se ženu za svým snem, jenže...

Krize číslo 2...
...došel mi preworkout (no, to také, ale to nebude jádrem pudla). Energie a síla při cvičení byly čtvrtý den prostě v háji. Zrovna jsem měla trénink se svým trenérem, ramena/triceps/biceps bulk systémem, dřela jsem jak kůň, slzy na krajíčku a přesto byl můj výkon děs a hrůza proti tomu, co je pro mě obvyklé. V jednu chvíli se mě dokonce trenér ptá: "Ty jsi včera večer chlastala, nebo co?!" Když jsem mu osvětlila, že nikoli, že mám 30 g sacharidů na den, podíval se na mě pohledem, který říkal, že by byl mnohem radši, kdybych pila. Jeho nechuť k absenci sachardiů je mi známá, což byl taky důvod, proč jsem mu tenhle fakt své přípravné diety zatajila. Ale to, jak jsem se cítila po tréninku a hlavně během něj mi dělalo víc než starost.

A tak jsem začala žhavit facebook a prosila o radu Anglii a Prahu a všechny mé kamarády závodníky. Co vám budu vyprávět, bylo mi mírně řečeno, že jsem blbá, že sama si tou přípravou neprojdu a ať k nim koukám naklusat, že mi s tím pomůžou.

Dýchat, hlavně dýchat...
Po tomhle krizovém dni jsem se probudila, měla víc energie a začala taky jasně uvažovat. Výsledky byly vidět, ale způsob stravy mi úplně nesedl, to bylo jasné. Další den byl můj refeed. Vločky. VLOČKY! No, nakonec těch vloček bylo moc a já se na tu mističku plnou vloček k snídani koukala ke konci trochu s nenávistí. Ale ve fitku ze mě sršela energie i ušima, to se musí přiznat. Ještě mě ten den čekal nějaký žitný chléb, quinoa, batáty. A měla jsem "nacukrováno", tak. Ale vrátit se k tomu samému? Ne, to prosím ne. Takže můj low carb režim dostal novou formu, kterou jsem si dneska otestovala a zatím se mi moc líbí.

Snídaně: 3 vejce, 10 g proteinu, 10 g ořechů (veselí, protože z toho už můžete za pomoci stevie a skořice vytvořit luxusní lívanečky)
Svačina: 100 g kuřete/150 g šmakouna (volím možnost dva téměř vždy :D)
Oběd: 100 g hovězího, 30 g oříšků, 100 g zelené zeleniny (s trochou fantazie a kuchařské intervence luxusní salát!)
Svačina: Protein
Večeře: 150 g bílé ryby, 100 g zeleniny
2. Večeře: Kaseinový protein
Režim na další tři dny před dalším refeedem. Z reakcí z prvního týdne jsem vypozorovala že po třech dnech doplnit sacharidy bude pro výkony i energii optimální.

Takže co se změnilo proti prvnímu týdnu?
Řekla jsem sbohem těm tučným věcem, které mi vadily, sbohem dostaly i mléčné výrobky, které, přiznejme si, do přípravy prostě nepatří. Někdo může argumentovat, vždyť jsou zdravé, ale přiznejme si jeden fakt - zdravé ženské tělo nechce být na 13% tuku tak, aby vypadalo dobře v soutěžních plavkách na pódiu. Zdravé ženské tělo chce být trošku oblé, protože všechny víme, co je jeho hlavní funkce. Při tomhle režimu je rozhodně nutné suplementovat vitaminy, minerály a podobné věci, protože ovoce a spousta zeleniny je pro mě teď věc zapovězená.

První týden byl těžký, skočila jsem do toho rovnýma nohama a úplně nevěděla, do čeho jdu, ale poučila jsem se, snažila se vypozorovat svoje reakce, takže uvidím, jak půjde druhý týden. Držte palce. No a kdybych snad měla nějaké postraní myšlenky, tak tu vždykcy mám Arnolda:

Doufám, že to všechno nevyznělo moc negativně, protože já pořád trpím stejným nadšením pro celou věc jako na začátku. I když mě překvapilo, jak rychle jsem narazila na první překážky. Ty snad byly ale zdárně překonány. Mojí drahé druhé tough chicks patří neskonalý dík, že je mě schopná podpořit/poslat do háje podle toho, co je zrovna potřeba a za všechnu její podporu. Jedeme dál...

Vaše TOUGH CHICK Adri

čtvrtek 22. května 2014

Meal prep: Pizza bad-bodybuilder-ass

Dnes bych se ráda podělila o tento ďábelský recept pizzy, které se nemusíme bát a já ji s klidným svědomím zařazuju do každodenního "clean-eating" jídelníčku. Jednak proto, že můj jídelníček není momentálně nijak zvlášť přísný, a taky proto, že v tomto jídle nenajdeme nic námi nepodporovaného.
Ráda bych i tentokrát rozpočítala kalorie a poměr makroživin na porci, ale nějak se mi nechce :-))
Recept na tuto pizzu jsem vyčetla od rusky mluvících železo milujících slečen, ale nejsem moc dobrá v dodržování postupů. Tedy příprava tohoto pokrmu se zvrhla v akci "nakydáme to tam nějak tak baj vočko a uvidíme". Voní to hezky, ochutnám to ale až zítra k obědu, takže zatím vlastně ani nevím, zda se s vámi nedělím o recept na nějaký hegeš :-)
(update: Pizza byla ochutnána a shledána jako poživatelná)

Ingredience (množství si stanovte sami podle toho, jak vám to chutná a na kolik dní to chystáte):
Kuřecí prsa
Celozrnná pšeničná mouka
Cibule
Česnek
Sojová omáčka
Kari
Bylinky podle chuti
Sýr eidam 30%
Houby
Vejce
Rajčata
Rajčatový protlak

Postup:
Rozmixujeme kuřecí prsa, přidáme k ním česnek a cibuli. Dochutíme kari, trochou sojovky a přihodíme sem taky rajče. Množství všeho záleží na vaší chuti a požadovaném množství. U mě to bylo větší prso, trocha cibule, jeden stroužek česneku a zhruba polovina většího rajčete. To vše jsem řádně rozmixovala a poté přidala tři lžíce celozrnné mouky, vajíčko a trochu vody. Vzniklé "pyré" jsem vylila do formy a šoupla do předehřáté trouby (170 stupňů) na 20 minut. Mezitím jsem si nakrájela bylinky, houby a rajčata + nastrouhala sýr (a skoro žádný jsem neujedla!). Když už se moje hard-core-bad-ass-těsto upeklo, polila jsem ho rajčatovým protlakem, zasypala sýrem, pokryla houbami+rajčaty+bylinkami a opět štědře zasypala sýrem. Trajektorie pizzy opět vedla do trouby, kde strávila dalších 15-20 minut. Pak jsem s tím zapózovala, abych se pochlubila mou krásnou novou zástěrou z Paříže, která ve finále ani není moc vidět, a nyní už jen nakrájet a poctivě poskládat do krabiček na tři obědy.


Při výrobě těsta se fantazii meze nekladou - dá se přidat taky tvaroh, případně žitná mouka / otruby / mouka z ovesných vloček. Záleží na vámi požadovaném množství makroživin a taky na chuťových preferencích, kolik čeho tam bude. Původní recept naváděl k výrobě těsta rozemletím hovězího + kuřecího + rozmixované ovesné vločky atd. I to by mohlo být pro milovníky masa poživatelné.

Přeji vám chutné obědy, letní venkovní workouty, teplá rána vhodná pro běhání a hlavně dosažení všech vytyčených cílů :-)

Tough chick Alesia ;)

úterý 20. května 2014

Fitstagram #4


Co všechno se může změnit za pár dní co jste o nás neslyšeli? Tak třeba něčí život se může úplně obrátit naruby!
Ale TOUGH CHICKS se vám hlásí, aby ty novinky sdělily...
Už víte, že ve fitku nás nikdo nezastaví,...
...a že jsme největší fanynky clean eating, ale nevíte, že...
...Adri chtěla něco nového (a nejen s vlasy!). Rozhodla se to vzít skutečně vážně, upsat se Svazu kulturistiky a fitness a zkusit to závodně!
Takže se rozloučila se sice zdravím, ale na pár dalších týdnů zapovězeným jídlem...
Rozloučila se i s tím ne zas až tolik zdravým jídlem...
...na pomoc se zavolala banda věrných přátel, kteří se rádi hýbou ;)
A to byl čas říct si CONTEST PREP MODE ON - ve fitku...
...i v kuchyni!
A jestli toho chcete slyšet víc, tak STAY TUNED ;)
Nemusíte zrovna trénovat na soutěž, ale stejně si užijte každý trénink a zdravou stravu, protože ať tak nebo tak, děláme to hlavně pro sebe!

Vaše TOUGH CHICKS

pátek 16. května 2014

Tréninková edice: Moje milé delťáčky...

...koukejte růst! Tak přesně tuhle zprávu jsem se jim snažila celkem surovým způsobem během včerejšího ranního tréninku vnutit. Tak to dopadá, když si na svých nebohých svalíkách chcete vybít vztek na jisté osoby mužského pokolení (jen se přiznejte dámy, která z vás to ještě neudělala? :) Ne nadarmo se říká, že "bad mood makes great workouts!"

Kdo mě zná tak už minimálně jednou slyšel přednášku o tom, že nic není na estetice postavy tak pohledného jako pěkně zaoblená ramena. No, možná pěkně zaoblené gluteály. Ale zatímco zaoblenými gluteály se chlubit můžu, tak ta ramena pořád nikde! Přesto se nevzdávám a trénuju je snad s každým tréninkem radši a radši!

No, jak už jsem říkala, vstala jsem úspěšně naštvaná na celý svět a nemohla se dočkat, až otevřou fitko. Jako na potvoru jsem se vzbudila extrémně brzy. Tak jsem ten čas alespoň využila k menšímu upgradu mé snídaně. V poslední době jsem si zvykla snídat palačinky z ovesných vloček. A tentokrát byly krásně zelené, protože se mi jednoduše zachtělo strouhat cuketu. No nebylo to špatné, každopádně ve mně zmizely ;)

A bylo to tady, fitko otevřené! Nasadila jsem rychlost geparda - poté co požiju preworkout mě nikdo nesmí zastavit. No, možná snad ještě zastávka na maličkaté ristretto se čtverečkem tmavé čokolády jen tak, abych si trochu zvedla náladu. A byla jsem tam, ještě že mě moje raní parta zná, protože jsem s nasupeným várazem toužila jen potom zvedat něco těžkého! Tentokrát mi šli z cesty ;)
Potřebovala jsem už jen své rukavice a MP3 plnou naštvané muziky a byl čas to pěkně těm deltům vysvětlit, že takhle by to už dál nešlo:
  • Pokud jde o rozehřátí, tak při tréninku ramen ráda vyměním klasický pás za švihadlo, protože krásně zapojíte i celé ruce, klouby se zahřejí a jste připravení!

  • Na začátek tréninku, když je ještě množství energie obvykle dávám komplexní cviky, které zapojí větší množství svalových skupin, tentokrát padla volba na swingy s kettlebelkou. Obvykle se přesouvám od předku ramen dozadu, tentokrát jsem oželela nějaký cvik, který by na předky ramen zacílil už proto, že předevčírem dostaly pěkně zabrat při tréninku prsou s mým drahým trenérem a podle jeho slov se bench pressu nevyhnu ani zítra. Navíc kettlebell prostě miluju (4x25)

  • Vytlačování T osy nad hlavu jednou rukou je můj zamilovaný cvik a ráda tady trhám rekordy co se zátěže týče, ale je nutné vážně se soustředit na svoje svaly a uvědomit si, kdy je zátěž příliš velká a práci z deltů převezou trapézy. Po looku alá Tom Hardy úplně netoužím. (2 rozcvičovací série 15 opakování plus minuta švihadlo; 3 pracovní série s přidáním 50% váhy 12/10/8 už bez švihadla). Na videu uvidíte verzi s pohybem nohou, ale jjá mám raději nohy ve stabilní pozici v lehkém podřepu a soustředím se na práci ramene.

  • Tlaky na ramena vsedě (3x12/12/8)

  • Zdní delt na peck decku. Na to jak je zadní delt malým svalem je náplní našich hovorů s druhou Tough Chick a Panem Bodybuilderem podezřele často. Jsme jím posedlí. S tímhle svalem je problém ten, že je maličký, často ochablý a když se ho snažíte cvičit, často většinu práce přebírají trapézy. Tenhle cvik se mi osvědčil snad nejvíc, ale vždycky ho provádím vestoje.

  • Upažování s jednoručkou v úklonu. Super typ je vždycky nakonci pohybu vytočit malíkovou hranu lehce vzhůru! (4x10 na každou ruku)

  • Arnoldy. A nakonec, aby to všechno pálilo, tak si ještě dáme pyramidku, ne? Je to jednoduché vyberete si tři váhy a pomalu začnete od té nejtěžší, uděláte tolik opakování, kolik zvládnete a okamžitě přejdete k lehčí váze a opakujete, dokud se nedostanete k té nejlehčí. Odpočinek. A ještě jednou v opačném směru. Jestli vás v tuhle chvíli nebudou ramínka pálit, tak už nikdy.
No co vám budu povídat, zakončila jsem to trochou týrání břišáčků na TRX a dala si menší rande se běhacím pásem a moje nálada byla milionkrát lepší. Zase jsem byla ochotná být průměrně příjemnou osobou, která se na lidi třeba i usmívá. To na cvičení miluju, ten vedlejší efekt - dobrou náladu, možnost se vybít, často ve fitku nechávám svoje problémy a opravdu to funguje! 

No a nakonec ještě BCAA, Glutamin, jahůdkový Gold Standard od ON a bylo to. ;)

Teď mě omluvte, já pobažím, protože mám při pátečním večeru schůzku s Jayem, Kaiem, Philem a spol. Ano, konečně se mi do rukou dostalo Generation Iron!!

Vaše TOUGH CHICK Adri


pondělí 12. května 2014

Tréninková edice: Skákejte!

Ptáte se proč? Neptejte se, prostě to udělejte! Ne, dělám si srandu. U mě to nebyla láska na první pohled a druhá tough chick je v takovém love/hate relationship se švihadlem dodnes. Tomuhle kousku fitness náčiní nás znovu představil nenahraditelný muž našich životů,  náš milovaný Pan Trenér. Samozřejmě jsme švihadlo znaly z dob, kdy nám ale vůbec nešla školka, takže jsme byly vlastně rády, když jsme těmhle hrám odrostly a helemese ono je tu zase! V prvních hodinách se trenér smál tomu, co všechno zvládneme, ale obyčejné švihadlo se nám neustále motá do nohou, švihá nás do kotníků a dohání nás k slzám. Ale vytrvaly jsme! A já dnes můžu s jistotou prohlásit, že švihadlo miluju...

... a druhá TOUGH CHICK ho nesnáší. I když já jí pořád říkám, že to nesnáší jen proto, že jí to nejde a nejde jí to jen proto, že k tomu má negativní přístup, kdyby se do svého švihadla zamilovala tak jako já půjde jí to mnohem lépe! Navíc je to přímo geniální pomůcka Ale aby se změnil, stačí si vyjmenovat pár pozitiv - je to jednorázová nevelká investice, můžete si ho vzít s sebou kamkoli. Takže konec výmluv. Cvičit se dá všude!

Švihadlo je v současné době také moje oblíbené kardio. Tahám ho s sebou po posilovně a někdy minutku dvě skákání zařadím mezi série, jindy jsem schopná skákat třeba 45 minut v kuse. Jako dnes ráno.

1. Deset minut skákání švihadlo je ekvivalentem uběhnutí 1,5 km v 8 minutách!
2. Můžete si tohle cvičení jednoduše uzpůsobit svojí úrovni. Vy jsme ten, kdo udává tempo.
3. Zapojíte celé tělo, nejen nohy, ale také střed těla při výskocích (pro stabilizaci) a ruce a ramena, která švihadlem otáčejí!
4. Překvapivě namáhá klouby mnohem méně než běhání!
5. Nic vás nestojí potom, co si koupíte švihadlo.
6. Je to cvičení prospěšné srdeční činnosti.
7. Pomáhá vám zlepšit koordinaci a balanc!
8. Jde o cvičení s vlastní vahou, takže může zlepšit hustotu kostní tkáně.
9. Svaly na dolní i horní čísti těla jsou při pravidelném skákání tónvanější.
10. Za hodiny spálíte až 1300 kcal!

Máte představu, že teď budete prostě jen donekonečně monotónně skákat? Chyba! Dá se to dělat mnoha a mnoha způsoby, některé bude o něco těžší zvládnout, ale o to víc vás budou bavit jednou, až je ovládnete, věřte mi! A něco pro inspiraci:



Vaše TOUGH CHICK Adri

neděle 11. května 2014

VLOG: Příprava sushi

 Tentokrát jsem si pro vás připravila recept, jak si samostatně ve vlastní kuchyni spáchat tento vynikající japonský pokrm - SUSHI.



Zatím jsem se setkala převážně se dvěma skupinama lidí - ti, co sushi milují a ti, co sushi nedají do pusy. Samozřejmě, ne každý tomuto jídlu příjde na chuť. Pokud někdo nemá rád ryby, tohle asi nebude jeho oblíbenou stravou.

Někteří řadí sushi mezi cheat meal - bílá rýže s vysokým GI, vysoký obsah soli v sojové omáčce, philadelphie, apod. Rozhodně bych to ale vše neházela do stejného koše jako cheatování hamburgrem nebo kebabem. V sushi totiž nenajdeme žádné trans tuky, je to pokrm zdraví velmi prospěšný a já přeci jen nevěřím, že by na tom mohl někdo přibrat. To by se dotyčný musel opravdu snažit a dopomoct si ještě nějakým dortem, dvěma :-)

Já osobně se naučila připravovat sushi z videa na youtube, které mi padlo pod ruku asi před necelým rokem a půl. Tam mi poradili, ať vyrazím do specializovaného sushi obchodu a koupím si uvítací sushi box pro začátečníky, který obsahuje vše základní a potřebné. To nedělejte. Je to zbytečně předražené a od všeho je tam skoro jen vzorek.

Poté, co jsem si domů natěšeně přinesla svůj sushi box a pokytičkované dřevěné hůlky, pustila jsem se do výroby. Předtím jsem sushi měla jen párkrát v restauraci a vždy mi moc chutnalo. A zachutnalo mi i to, co jsem vyrobila já. Navíc jsem zjistila příjemnou věc - když ho dělám sama, můžu tam přidat co chci a kolik toho chci, zcela podle vlastní chuti! A pak už to jelo, dávala jsem si sushi k večeři asi třikrát - čtyřikrát týdně. Když jsem ho dělala jen pro sebe, příprava mi trvala asi tak hodinu, z toho půl hodiny se připravovala rýže, což nevyžadovalo mou fyzickou přítomnost v kuchyni.
A od té doby, co mé večeře typu pizza/gyros/4 skleničky polosladkého/cokoli s knedlíkama byla nahrazena sushi, během půl roku mi bez jakéhokoli další zásahu odletělo 8 kg tuku. Vlastně byl ještě jeden zásah - přestala jsem sladit kafe a čaj. Na sladké jsem nikdy moc nebyla, takže to jsem ani omezovat nemusela.

Neříkám, že díky sushi všichni zbuhnou. Říkám jen, že je to zdravější a přínosnější pokrm, než většina českých obědů a večeří. Ryby, řasy nori, zázvor, avokádo - už jsme určitě slyšeli, že tyhle potraviny jsou tělu velmi prospěšné.

Co se týče ceny, při výrobě sushi doma vás to nevyjde draho. Každopádně, několikanásobně levněji, než v restauraci. Všechny suroviny jsou k dostání v běžném supermarketu nebo na internetu, já objednávala z www.levnesushi.cz.

Nyní vám nabízím ke shlednutí video postup, jak takové sushi doma splácat. Předem se musím omluvit za rozklepané ruce kameramanovy, můj herecký výkon a časté výpadky paměti při natáčení :-) A akustika je taky k prdu, dejte si hlasitost na maximum, abyste mě vůbec slyšeli. Takže stručně a jasně, video sucks, ale snažila jsem se :-) Enjoy!



Dobrou chuť a mnoho úspěchů pro ty z vás, kteří se do toho odhodlají pustit :-)
TOUGH CHICK Alesia

pátek 9. května 2014

O věčně štíhlých ženách 2

Po přečtení moc zajímavého článku Adriany o její babičce jsem byla inspirována ke vzdání holdu věčně štíhlé ženě v mém životě - mé mamince. O ní navíc můžeme s klidem říci, že je taky i věčně mladá, a to jak tělem tak i duší. Foto-důkaz přikládám :-)
S vnukama Viktorkou a Alexem před několika měsíci
Moje máma se jmenuje Natálie a rozsekala by mě na tři malé do školky, kdybych tu prozradila její věk. Takže vám jen dám pár nápověd:

1. Už x let tvrdí, že je jí 38
2. Má dvě děti ve věku 21 a 28 let + dvě vnoučata

Nyní můžete odhadovat, kolik tak této ženě na fotografii může být. A musím podotknout, že nikdy nepodstoupila žádnou plastiku, lifting ani podobné zákroky.
Její velikost oblečení se nezměnila od porodu mě, dítěte lásky číslo 2. Pokaždé, když někam spolu jdeme, lidé věří, že jsem její dcera jen díky tomu, že vypadám na 16 :-) Vzhledem ale k tomu, že se mi podařilo ji přerůst asi o 12 cm, občas se cítím, jako že jsem mezi náma dvěma maminka já :P

A jak to tedy dělá?

Samozřejmě, nebudeme zatloukat, že i genetika tu má svůj podíl (tímto nenápadně prezentuju fakt, že jsem dobrý genetický matroš a možná budu vypadat taky takhle mladě, svěže a žádoucí až do důchodu :-)). Ale taky je to o způsobu života, o vnímání jídla a pohybu a o celkovém psychickém naladění. Je pravda, že když budete mladí duší, budete mladí i tělem. Moje máma je velmi energická a dynamická osoba, pořád někde lítá, neustále něco zařizuje, uklízí nebo prostě něco dělá. Málokdy ji najdeme sedět na gauči a jíst brambůrky (i když ty si občas taky dá, nemá problém se rozmazlit nějakou špatností). Je to osoba, která za den vydá opravdu hodně energie, přitom nijak cíleně necvičí a posilovny nenavštěvuje. V životě nebyla na žádném spinningu, zumbě ani trampolínkách. Zato v každé volné chvíli si vymyslí nějakou aktivitu, ať už jsou to brusle, procházky se psy nebo pobíhání po domě s vysavačem. A pak večer si jakoby postěžuje, že si zas celý den ani nesedla. Přitom všichni víme, že ona na jednom místě prostě nevydrží. Něco tak těkavého nejde posadit na gauč a donutit, aby se celý dvě hodiny, co bude trvat nějaký film, nezvedla. Zcela určitě několikrát vyskočí narovnat vrásku na zácloně, umýt hrnek od kafe nebo zamést nějaké drobky, které její bystré oko z gauče spatřilo.

Jako další důležitý faktor uvádím to, že se má skutečně ráda (tím správným způsobem). A když se má ráda, tak se k sobě a svému tělu chová hezky. Nikdy nekouřila, v průběhu života ani moc nepila alkohol. Sice teď si občas skleničku dá, ale nikdy ji neuvidíme do sebe hodit láhev vína po večeři. Jí pomalu. Pije pomalu. Nemučí se nějakýma dietama. Nic si neodpírá. Když má chuť na třešňový šáteček, dá si třešňový šáteček. Hlodá ho hodinu a mezitím samotným jeho kousáním ho téměř celý zase spálí :-) Nebo ho mezitím vyběhá. Přirozeně, aniž by se o to nějak snažila, její porce jsou malé, ale obsahují vše potřebné. Má ráda maso a nikdy nevymýšlí žádné vegetariánské nebo dietní pokrmy. Nekupuje žádné potraviny light, ale taky ji málokdy najdeme v nějakém fast foodu. Zato si bez výčitek může dát zmrzlinu nebo si se mnou a bratrem zajít na pizzu, když za náma přijede. Fandí zelenině a ovoci, jogurtům a tvarohům, ale taky nějakým sladkostem a dobrůtkám. Jak už jsem říkala, nikdy ale toho nesní hodně.

Moje máma má ráda sluníčko, moře, přírodu a celkově ráda tráví čas venku jakoukoli aktivitou. Pro ni být štíhlá a mladě vypadající je samozřejmost, už to má tak nastavené a možná i proto to tak skutečně je. Pro ni nepřichází v úvahu týrat své tělo dietami, nesmyslnými prášky na hubnutí, něco si odpírat a zároveň si nutit něco jiného podle moderních diet z časopisů. Popravdě, ani takové časopisy ji neuvidíme číst. Za celý život se jí podařilo naučit se komunikovat se svým tělem a to jí říká, co potřebuje a kolik toho potřebuje. Na ní přesně vidím, že není nutné dodržovat nějaká univerzální pravidla a výpočty, stačí si být vědoma toho, co jím a kolik toho jím + co potřebuju jíst a kolik toho potřebuju. To nám ale nejlépe řekne vlastní tělo. 

Pravdou je, že tělo každého z nás zpracuje kalorie a makroživiny různě, v různém množství a různým způsobem. Nejsme všichni stejní a proto i nutriční hodnoty potravin jsou pro nás pouze orientační. Ty potřebujeme do začátků, když se teprve učíme správně jíst a pozorovat, co to s námi dělá. Je to jako řídit auto, ze začátku se bez nějaké teoretické přípravy a zkušebních jízd neobejdeme. Může se nám to zdát složité a nezvyklé, ale po nějaké době se vyjezdíme a už vše děláme intuitivně. Stejně je to i s jídlem, pohybem a zdravým životním stylem. 

Je potřeba najít rozumnou a vyváženou cestu pro sebe sama, ta pravděpodobně povede přes zkoumání poměrů makroživin a množství kalorií. Povede přes nastudování si skutečného složení potravin, uvědomění si zákonu přijaté a vydané energie. Můžeme se pokoušet hledat kouzelné metody, ale pořád se budeme vracet k tomu, že abychom se zbavili tukových zásob, musíme prostě za den vydat více energie, než do sebe vpravíme s jídlem. Pak tělo sáhne na sklad energie v podobě naších okrasných tukových prstenců a pomalu ale jistě takto budete přicházet o tolik nenáviděné tukové zásoby. Je to ale vše proces dlouhodobý, nemůžete dosáhnout reálných výsledků pomocí diety "ploché bříško do plavek již za tři týdny". Je třeba se přenastavit, změnit svůj přístup z dlouhodobého hlediska. A není to tak těžké, jak se to může některým ze začátku zdát (opět zapojme metaforu s řízením auta). Každý den, který se budete učit komunikovat se svým tělem a rozumět mu, budete o krok dál, bude to vaše další naježděná hodina. A s každým dnem sami se sebou budete spokojenější a výsledky na sebe nenechají dlouho čekat. Vyvážená a racionální strava + pohyb a aktivita vedou i k lepší náladě, psychické vyrovnanosti a celkové pohodě (z toho taky můžeme "vinit" vyrovnání hladiny hormonů v těle díky zlepšení životního stylu).

Šéfová pojektu Alesia, moje maminka, teď ani netuší, že ji prezentuju jako příklad zdravého přístupu k jídlu, pohybu a k sobě samotné. Pravděpodobně si to ani sama příliš neuvědomuje, pro ni je to zcela intuitivní a mechanické. A díky fotografiím uniklým z rodinného alba vidíme, že to takhle nějak tedy opravdu musí fungovat. To ale pravděpodobně tušíme už delší dobu, jen je potřeba tyto informace správně uchopit a zpracovat. Udělat ten první krok, který se zdá být těžkým. Ale to ani první hodina v autoškole nebyla úplně bez obav, že? Je normální se bát změny a toho, že selžeme. Dobrá zpráva ale je, že tady nemůžete selhat. I kdybyste se jednou strhli a naládovali do sebe koláč, pizzu a pak ještě kýbl zmrzliny, tak to pojmenujete cheat meal a od dalšího jídla jedete dál stanovený režim ;) Je třeba si uvědomit, že abychom nabrali kilo tuku, musíme být v přebytku 8500 kcal - představte si, kolik dortů byste museli do sebe dostat! A kdybyste se pokusili to do sebe naládovat najednou, tak to tělo pravděpodobně stejně nedokáže zpracovat a uložit, takže strávíte nějakou chvilku na wc ;) Přibíráme, stejně jako i hubneme, pomalu ale jistě. Pokud každý den přijmete se stravou například o 300 kcal více, než vydáte, pak zhruba během měsíce naberete 1kg tuku. Za rok už to bude 12 kg tuku. Za dva roky 24 kg. A tak dále. A ne každý si všimne včas, že přibírá, někdo si počká na wake-up call. 

Dobrá zpráva ale je, že když se pak rozhodneme zas vrátit tělu pohodu a sympatickou podobu, nemusíme shazovat tato kila stejně dlouho, jako jsme je nabírali. My totiž můžeme zapojit hlavy a celý proces řídit. Představme si, že bychom záměrně chtěli nabrat tuk, taky bychom mohli nabrat 20 kg za půl roku místo za dva. Teď, když se rozhodneme trochu zmenšit náš tukový sklad, pak stačí přibližně stanovit, kolik energie asi za den vydáme a kolik máme přijmout ve stravě, abychom byli v deficitu třeba těch 300 kcal za den. Nebo 400kcal, pokud chceme výsledky rychlejší. A pokud ještě k tomu přidáme tělěsnou aktivitu, tak se celý proces ještě více urychlí a usnadní (+ dobrá zpráva pro intelektuálně založené lidi - náročnější psychickou činností a výpočty taky spotřebujeme nemálo energie:-)). Tohle vše samozřejmě uvádím jen orientačně, jako příklad. 

Jak už jsme říkali, každý je individuální a proto musíme celou dobu pozorovat, jak na to tělo reaguje a případně jídelníček i aktivity dále korigovat. Po chvíli se to ale vše naučíme a pak už nebude nutné se tolik koncentrovat na jídle a celkově na své postavě. Pamatujme, že jídlo nemá být kult ani rituál, je to zdroj energie a tak ho musíme brát. Je třeba najít zlatou střední cestu, nepěstovat si schizofrenii z diet a honících nás koblih, a zároveň nezanedbávat nějakou základní filtraci potravin a nápojů, které do sebe pumpujeme. Po jednom dortu s colou na sobě žádné změny nepoznáme, ale po několika letech takto vypadajícího stravování nám to bohužel tělo začne na sobě ukazovat.

P.S. Pokud si budete počítat nebo přibližně stanovovat váš denní příjem, nezapomínejte započítat alkohol ;) Právě díky němu mnozí z nás pomalu a tiše pěstují tukové zásoby.

Natálie s vnučkou Viktorkou před cca půl rokem
 Vaše TOUGH CHICK Alesia

čtvrtek 8. května 2014

Den na talíři: Adri 6.5.


A po delší době zase jednou "den na talíři". Trošku nezvyklý na mé poměry. Pořád ještě žiju se svým přístupem "jídlo nevážíme, máme dvě oči, rozum a posloucháme svoje tělo" a jsem překvapivě spokojená. Možná teď žiju na menším množství sacharidů, ale řekla bych, že teď mám mnohem více zeleniny. Oblíbila jsem si teď vajíčka a to hodně. No, však sami uvidíte. 

Snídaně (6:30)



Kašičky teď vystřídaly ovesné lívanečky a jsem do nich naprosto zamilovaná. 5 lžic vloček zaliju 200 ml horké vody a nechám trochu nasáknout. Přidám skořici, kypřící prášek, vajíčko. Promíchám. A pak už tvořím jednotlivé lívanečky. Nahoru pak ještě přijde ovoce dle nálady a jogurt smíchaný se lžící proteinu. A povím vám, že taková kombinace jahody a mátovo-čokoládový proteinový jogurt je jednoduše geniální! CLA, omega 3, multivitamin.


Svačina (9:15)



Dopoledne je asi tak jediná doba dne, kdy pociťuju hlad. Než se vyrazilo na trénink, tak jsem si ještě řekla, že by to chtělo nějaké sacharidy, k čemuž mi posloužil žitný celozrnný chléb, zelenina. Chuť na avokádo mám teď téměř neustále, takže putovalo i do svačiny. A no samozřejmě vajíčko, že! Momentálně moje nejoblíbenější předtréninková svačina, nějak teď nemám chutě na sladké. Občas přidám avokáda a vajíčko nahradím šmakounem. A BCAA.



Potréninková svačina (12:15)


Po perfetním tréninku jsem nemohla nechat svalíky trpět. Ona taková hodinka a půl plná supersérií na nohy dá člověku zabrat. Takže BCAA, Glutamin. Protein, momentálně jahodový Gold Standard od Optimum Nutrition, mňam! Půl banánu (zbytek od snídaně) a jahody. Oh yeah :D

Oběd (13:30)

Sice si dávám po tréninku svačinu, ale celkem brzy pak šilhám hlady a po návratu domů jsem zjistila, že moje drahá stvořitelka mi nechala porci mé oblíbené "kaše". Tváří se to jako bramborová, ale není! Vzhledem k tomu, že moje maminka je notorický zastánce ketózy všechno u ní musí být low carb, včetně kaše. Takže tahle v sobě má květák, celer, řapíkatý celer, bylinky, koření a lžíci až dvě 10% zakysané smetany (obvykle děláme tak čtyři porce), k tomu trocha zeleniny (aby jí nebylo málo, samozřejmě), tofu (znovuobjevená láska) a lžička tahini. CLA.

Svačina (16:00)
Capuccino. Nebyl hlad. A čas. Chachá. Tenhle přístup ke stravě mě baví! ;)


Večeře (18:00)
Kdosi se rozhodl mě vyvést na večeři. U mě zvítězil salát Nicoise. S tuňákem, křepelčím vejcem, dvěma mini brambůrky ve slupce, fazolkami na páře a spoustou zeleniny. Výborné. Nefotila jsem, ale ve Statenické restauraci Detaillo vaří vážně výborně ;). Dobré, přiznávám, ukradla jsem ještě krevetu z talíře svého společníka a doprovázela to sklenička prosecca. Jak jsem psala v článku Adieu alkoholu, už nikdy nechci pít, abych se opila, ale proti skleničce občas, když je nějaká zvláštní příležitost, nic nenamítám. CLA.

Bez počítání pociťuju obrovskou svobodu a připadám si příjemněji. Taky jsem přestala řešit problém, jak si zadat jídlo v restauraci do myfitnesspalu (ano, byl to pro mě obrovský problém). Když jsem měla obědvat venku, strašně jsem řešila, jaký zvolit zdroj sacharidů, když na jídeláku žádný vhodný není a já přeci musím mít v obědě sacharidy. Teď si jednoduše řeknu, že nemusím, že si je dám jindy. Mějte se rádi, přátelé, všechno ostatní se vyřeší samo ;)

Vaše TOUGH CHICK Adri

sobota 3. května 2014

TOUGH CHICK na cestách: Minsk

Vítězné náměstí s věčným ohněm na památku vojákům padlým při druhé světové válce
Posledních pár dní jsem ve volných chvílích sváděla souboj s windows movie makerem. Přišlo mu velmi veselé se kousnout, když už jsem měla hotovou velikou část videa. Že bych si stáhla jiný prográm? Né. Že bych se poučila a průběžně ukládala? Né. Nakonec ale z tohoto souboje titánů vycházím jako vítěz a prezentuji vám krátké a nekvalitní video představující hlavní město Běloruska, mé rodné město - Minsk. Neustále se tam něco staví, některé stavby vypadají dosti futuristicky. Je to skvělá strategie, vrážet mraky peněz do udržování vzhledu hlavního města, zatímco ostatní města Běloruska vypadají dost zchátrale. V Minsku nalezneme obrovské budovy, prostorné ulice, rozhléhající se náměstí a to vše zdobené květinami a barevnými vlajkami. Vždy se najde důvod, proč vyzdobit město ještě o trochu víc. Tentokrát se vše fintilo k mistrovství světa v hokeji a taky k 9. května - státní svátek oslavující vítězství SSSR nad nacistickým Německem. Tyhle věci se v Bělorusku berou velmi vážně, v Minsku nalezneme mnoho pomníků, budov, názvů ulic a náměstí vzdávajících čest vojákům padlých ve druhé světové válce. Vlastenectví je zde relativně silné, veteráni jsou uctíváni a oběti války jsou neustále vzpomínáni.


Běloruští lidé jsou velmi dynamičtí a akční, hlavně když se jedná o vybojování si místa ve frontě. Když jsem zdravila při vstupu do obchodu a říkala nashledanou při odchodu, koukali na mě jak na cvoka. Slušnost mezi lidmi je na nižší úrovni, než v ČR. Děkuji, prosím, dobrý den, nashledanou - to moc neuslyšíte. Navíc se na sebe všichni tváří, jak kdyby se chtěli navzájem zabít, ale jsou příliš vyčerpáni tíhou světa, života a vlastní nasraností než aby to udělali. A samozřejmě mi všichni tykali, prodavačky především.
Co se týče jídla, zvyklostí tam jsou stoly jejichž každý centimetr je pokryt jídlem. A to pořád. To, že příjde návštěva je rozhodně důvod, proč strávit tři dny v kuchyni a navařit si jídla jak pro svatbu o třiceti lidech. Pak se to nesní a tak se to dojídá ještě další dva týdny. Takže je zcela normální, že si dají ke snídani "Sledě v kabátě" (volně přeložený název pokrmu, obsahující spoustu majonézy a oleje), k tomu brambory, salám a pořádný krajíc chleba. A není žádný problém to po ránu zaplácnout čokoládou. A co se jedlo ke snídani, to se také pak může jíst ještě k večeři. Akorát místo čokolády můžeme vzít dort :-) Samozřejmě to trochu přeháním (ale opravdu jen trochu - můj táta snídá brambory s párkem a sádlem, jeho žena snídá čokoládu), ale zhruba tak ten rámec jsem zachytila. Já těch 8 dní žila právě u táty a jeho manželky. Jídlo jsem se snažila šéfovat si sama, ale několik oslav mě přece jenom neminulo a pak až do mého odjezdu mi byl po každém jídle nabízen dort z narozenin. Samozřejmě se všichni snažili, abych byla co nejspokojenější a v žádném případě nehladověla, jen mému systému stravování prostě nerozuměli. A když jsem se snažila vysvětlit, že když jsem teď obědvala, nechci za půl hodiny jíst znovu, tak se tato informace od mých hostitelů odrážela. Když mi bylo někde mezi bořčem a rybou plněnou majonézou s mrkví nabídnuto kiwi a já odmítla, paní Anna se mě překvapeně zeptala: "Ty nemáš ráda kiwi?"
"Já mám ráda kiwi, ale třeba dopoledne ke svačině s jogurtem. Ale ne poté, co jsem si dala bořč." Tato informace nebyla přijata s pochopením. Samozřejmě jsem velmi oceňovala pohostinnost a vřelost všech mých příbuzných, kteří se snažili mě vykrmit a vrátit do Čech v podobě pořádné-jak-se-patří-udělané-ženské. Já si ale ulovila nějaké pro mě atraktivní potraviny v podobě mléčných výrobků a ryb a prostě se smířila s tím, že frázi "Ne děkuji, já nemám hlad, jedla jsem." musím říkat od snídaně až do večera, než jdu spát. Cedulky ve videu samozřejmě byl jen vtip :-) I když jsem zvyklá se stravovat jinak než moji příbuzní a známí, respektuju jejich zvyky a slušně odmítnu, pokud mi nabízí něco, co nechci. I když mnozí přechází na agresivní vnucování jídla, přidávání mi na talíř i když výslovně odmítnu a následnou kritiku mých stravovacích zvyků, představuju si v duchu, že jsem burblající horský potůček, reklama na klid nebo strýček Zen. Určitě to se mnou myslí dobře :-)
Co se týče fitka, objevila jsem jedno poblíž mého dočasného bydliště. Sice byl poplatek za jednorázový vstup na běloruské poměry relativně vysoký (cca 300 kč), ale prostředí fitness centra bylo hezké a příjemné. K dispozici mi byla sauna, kardio zona s širokým výhledem na náměstí a posilovna. Bohužel to vše bylo taky v jednom balíčku s mladým, ale otravným trenérem, který neustále rentgenoval moje počínání, i když zrovna trénoval někoho jiného. Za celý týden jsem tam nepotkala jedinou posilující holku a pokaždé, když jsem tam přišla, těch několik kluků (zřejmě stálá parta) na mě koukali trochu vyděšeně. Já se jich ale bála víc než oni mě :-) Necítím se dobře, když na mě někdo při cvičení kouká, hned mi nabíhají myšlenky typu "Určitě dělám nějaký chyby a on to vidí a teď si myslí, že jsem úplný nemehlo" :-) Tak.

Celkově jsem si pobyt v rodné zemi užila, bylo hezké setkat se s příbuznými a s tátou. I přes agresivní vnucování alkoholu, jídla a nějakých Ivanů odvedle (abych se už konečně taky vdala a nasázela nějaký děcka) to byl velmi úspěšný a dobrodružný výlet. V ČR se ale teď moc neohřeju, protože za deset dní služebně pofrčím na 5 dní do Paříže, což taky bude moje první pauza od posilování. Dobrý důvod netěšit se do Paříže :-)
Ode mě je to pro dnešek vše, cvičme pečlivě, jezme chutně a buďme štastni :-)

Vaše TOUGH CHICK Alesia





pátek 2. května 2014

O věčně štíhlých ženách

Chci teď mluvit o ženách, které jsou celý svůj život štíhlé. Zdánlivě se o nic nesnaží prostě takové jsou. Jednu takovou mám už od malička ve svém životě i já. Přestože, jak už jsem párkrát zmiňovala, jsem zrovna fit dítě nebyla, za sposustu z těch zdravých návyků, které jsem si z dětství odnesla, vděčím právě jí. Své prababičce! Tenhle týden slaví 87. narozeniny a tak jsem ji o víkendu vytáhla na dámskou jízdu, kdy jsme si pochutnaly na výborné večeři, ke které si dala dvojku červeného, které si jednou za čas ráda dopřeje, a pak si zašly do divadla. A tak jsem také měla šanci si s ní pořádně popovídat.

Víc než kohokoli jiného mi připomíná autorku knížky Francouzsky netloustnou. A to ani nemusí být francouzska. Takže jaká je její strategie, která jí dovolila zůstat celý život štíhlá i přes to, že si nikdy nic neodepřela?

Tak prvně je to jedna z mála osob, o které bych řekla, že má s jídlem naprosto zdravý vztah. Je to pro ní jednoduše něco, co potřebuje, aby její tělo fungovalo. Když má hlad, sedne si k jídlu a jí pomalu jí, dokud se necítí sytá. Všimněte si slov jako HLAD, SEDNE a POMALU! Přestože prababička dnes už žije sama nikdy by se neodbyla tím, že si jen tak něco vezme, ale každý den má teplý oběd. I s polévkou. Tu si tedy připravuje na dva dny, aby ji nemusela vařit každý den.

Čeho u ní nikdy nebyl nedostatek bylo ovoce a zelenina. Pamatuji si, že když jsem k ní jako malá po škole chodila, vždycky jsem se těšila, jak mi připraví svačinu, jejíž neodmyslitelnou součástí bylo rajče rozkrájené na malé kousky v mističce se speciálním napichovátkem. (Nikdy jindy jsem takovou radost z konzumace rajčat neměla, děti jednoduše jí očima). Babička měla a dodneška má velkou zahradu se skleníkem, kde má všechno od rajčat přes kedlubny, pár ovocných stromů, keře s rybízem, salát, okurky, brambory, JAHODY!

Už to samo o sobě je zdrojem každodenního pohybu. Je potřeba rýt, sázet, plít, zalívat, okopávat, sklízet. Babička je celé léto naším zásobovacím důstojníkem co se čerstvé ovoce a zeleniny týče. A co nerozdá nebo sama nezkonzumuje pak pilně zavařuje a mrazí. Neznám větší nadšení než to, když uprostřed zimy babička vytáhla z mrazáku kouzelné krabičky s jahodovou dření. (No, co si budeme povídat, ty nadšené obličeje máme dodnes).

Zelenina je tak přirozeně i velkou součástí babiččiny stravy. Přes léto ji často vidím pochutnávat si na jednoduchém listovém salátu přelitém zálivkou z bílého jogurtu, který jen smíchá s octem a trochou cukru.

Co si pamatuju, babička jezdila všude na kole. Přestože měla řidičák, auto muselo z domu, když odešel pradědeček a od té doby to bylo pro babičku kolo, nebo vlak, když potřebovala někam dále ("Má přeci nohy, ne?"). Někam se vydávala téměř denně, protože už odmalička byla zvyklá nakupovat maximálně na dva nebo tři dny. Co pro ní bylo samozřejmostí vzít dvakrát třikrát denně pejska a půl hodinky se s ním projít. Svého věrného psího společníka už nějaký čas nemá a na procházky stejně vyráží. Aby se provětrala, promluvila se sousedkami.

Snídá na co má chuť. Většinou to bývá kousek chleba, sýr, máslo. (Margarín by nevzala do pusy). Když se nasnídá,, je čas začít s prací. A ona se nezastaví. Když na ni dopoledne přijde hlad sedne si ke kávě a k tomu si připraví, co ji napadne. Někdy sáhne po ovoci, když si chce dopřát, vždycky má v ledničce velký bílý jogurt, dá si pár lžic do mističky a nahoru ještě lžičku domácího džemu. A je spokojená. Jindy zase pár kostiček tmavé čokolády.

Oběd má pokaždé dva chody. Polévka je grunt! Obědem může být cokoli. Když má chuť na těstoviny. Vezme hrubou mouku, vajíčko a na vále už jsou nudle jako vyšité. Nejraději si je zamíchá s troškou lesních hub, které má celoročně zamražené, když zrovna nejsou k dostání a do toho rozklepne jedno nebo dvě domácí vajíčka.

Miluje tučné mořské ryby, v restauraci vždycky neomylně sahá po lososovi a doma si ráda koupí uzenou makrelu, která jí perfektně poslouží k večeři. Jindy to je zbytek od oběda, nebo jen obležený talíř se zeleninou, jejím milovaným plísňovým sýrem a vajíčkem. V jednoduchosti je krása.

Je sice královnou moučníků, které peče neustále, protože se vždycky kolem motá nějaké mlsné vnouče, ale sama si vezme maximálně jeden kousek k odpolední kávě. Víc nepotřebuje.

Celé to zní jednoduše. Přirozeně, viďte? A v tom je ta krása. Babička má totiž proti nám všem jednu obrovskou výhodu. Sice jako mladá žila ve světě módy, protože navrhovala klobouky, ale časopisy neřešily diety, neřešily, kolik čeho a kdy bychom měly sníst. Jak cvičit. Moje babička umí poslouchat svoje tělo. A to mi už dnes neumíme! Je to škoda. Snažme se to naučit! Ono totiž stravování není věda o raketách, jak se nám snaží spousta časopisů namluvit. Každé tělo funguje jinak, ale máme to štěstí, že největším odborníkem na fungování toho svého jsme sami, pokud budeme ochotní ho poslouchat!

Víc než cokoli jiného totiž nesnáším ty jídelníčky v módních časopisech, kde se stejné složení jídelníčku doporučuje bez rozdílu všem jako zaručený recept jak zhubnout. Jako by ženy každého věku, zaměstnání, zvyků a cvičebních cílů měly stejné požadavky na to, co jejich tělo potřebuje. POjďme sebrat rozum do hrsti a poslouchat raději sebe než autorku článku, která se svým tělem naprosto určitě také není spokojená, ale strávila celé dopoledne googlením diet, což z ní dělá odbornici na slovo vzatou.

Všechno nejlepší,babičko!

Vaše TOUGH CHICK Adri