sobota 28. června 2014

Ohmatávám si cíle


Rozhodla jsem se sepsat takové resumé toho, jaké poznatky se mi za poslední dva roky podařilo přidat do své kolekce. Nebudu vás tu unavovat nějakou delší historii vývoje mé postavy, jen vám představím více-méně stručný background.



Jakmile jsem mohla existovat bez plenek, odevzdala mě maminka do světa plavání, které jsem zhruba od deseti let začala provozovat závodně. Intenzita tréninků se zvyšovala spolu s mou leností a otráveností z toho a tak byl můj chlórovaný druhý domov pověšen na hřebík. Bylo mi 13, najednou jsem přestala dřít a tak samo sebou jsem začala obrůstat tukovými zásobami. Tedy ne nijak drasticky, ale madla lásky a širší boky jsem měla snad odjakživa. To ale nemělo dlouhého trvání a díky tomu, že jsem neustále někde lítala a jedla ve středu a v dubnu, zas jsem to shodila. V pubertě jsem těžce rebelila, což zahrnovalo alkohol i cigarety. Toho jsem ale konzumovala hodně. Dlouho se to na mé postavě nijak nepodepisovalo a tělo mi odpouštělo, že jsem si místo oběda po škole raději dala čtyři piva. A k večeři pak kebab. Nebo housku s majolkou.

Polevení puberty v mém případě znamenalo zklidnění se a znormálnění mého šatníku. Přestala jsem lítat, lézt po stromech a střechách, krást popelnice a zákazové cedule. Sedavý kancelářský režim následoval sedavému režimu školnímu a zhruba od 18 let jsem se začala měnit v typickou zastánkyni "skinny fat" (i když mám pocit, že v jednu chvíli už jsem byla jenom "fat" :-)). Pohybu bylo málo, alkoholu bylo mnoho. Sladké jsem nikdy neměla ráda, ani jsem neměla problémy s přílišnou láskou k jídlu. Ve skutečnosti jsem odjakživa jedla relativně málo, zato to byl vždy nějaký fast food. Byla jsem velikou fanynkou baget z automatů, kebabů a hamburgrů. Bylo to rychlé jídlo a já se s tím nemusela nijak obtěžovat. Vařit mě nebavilo. Dumat nad tím, co si zítra udělám k jídlu – to nebylo pro mě. A k tomu alkohol, ten tekl proudem. Pátky a soboty vždy bývaly do rána prochlastané, mnohdy i ve všední den padla sklenička. Neuvědomovala jsem si, kolik zbytečného cukru a toxínů obsahuje moje jedno Cuba Libre. A to jsem jich za páteční noc zvládla pěknou řádku. 

V prosinci roku 2012 jsem stoupla na váhu a do očí mě fláklo číslo 75 kg. Měřím 176 cm a najednou jsem se pohybovala na horní hranici BMI, která mi ještě sdělovala, že jsem v normálu. Nechtěla jsem se dostat do pole nadváhy! Kromě toho se do mě máma s bratrem neustále strefovali, že jsem tlustá a že se absolutně nestarám o velikost svého pekáče. Ééééch, a co moje vnitřní krása? :/

Ráda dělám nesmyslné věci a tak jsem se rozhodla začít se sebou něco dělat v prosinci, ještě před vánoci. Naučila jsem se doma dělat sushi a ty se staly mou častou večeří. Jindy jsem večer jedla salát. Přestala jsem sladit kafe a jíst bagety ke snídani – to byly první krůčky. Tímto způsobem odešlo prvních pět kilo. Co se týče pohybu, jednou týdně jsem chodila plavat a občas zavítala na nějakou zhýralost typu trampolínky nebo posilování břišního pekáče. Na jaře jsem si s kamarádkou šla přičichnout k posilovně a jednu dobu tam trávila dva až tři dny v týdnu. Zahrnovalo to 15 minut běhání na páse a pak klasický kruhový trénink, kdy zatahám za všechny páčky všech trenažérů, které potkám, a u toho si povídám. Tímhle způsobem jsem se dostala na 68 kg, kdy jsem se z „fat“ zas stala „skinny fat“. Byla jsem takový pudinkový dlouhán, kterému tekla břišní pneumatika z každých kalhot. Při strategickém výběru sukní či šatů to ale bylo snesitelné.

Během léta jsem pak začala zas pít o něco víc a trávit času v posilovně o něco míň. Na jídlo se neustále zapomínalo. Nebylo výjimkou, kdy jsem prospala po pařbě celý den, pak večer vstala, dala si kousek pizzy a zas šla celou noc pařit (proč to na sebe takhle veřejně práskám?). A takto kapitulovaly další 3 kg váhy a byla jsem na 65. Ale tělo bylo povadlé jak staré kopretiny. A akné! Mami, proč já? Proč ne někdo jiný? Co to za hrozný osud mi byl dopřán?

Když v pubertě se všichni v mém okolí začali osypávat nenáviděnými pupínky, já chodila celá radostná s čistým xichtíkem. To je taky důvod, proč jsem se nikdy nenaučila operovat s make-upem. Ale alkohol a špatná strava si postupně vyberou svou daň. I když bych na tom měla být s váhou a pletí geneticky dobře, nakonec jsem běhala s pneumatikou a beďarama. Zakouřený bary, kebaby, koktejly, probdělé noci. Tadá. Tady to máme, překonala jsem genetiku! :-)

Rozum mě navštívil v prosinci roku 2013. Objevila jsem Adrianu a s ní posilovnu a postupně i zdravou stravu. Po pár měsících jsem zcela přestala pít a dostala se k vyváženému jídelníčku. Samozřejmě jsem se kodrcala přes mnohé suplementy, tipy, triky, počítání kalorií apod. Ačkoli už dlouho nic nepočítám, zpočátku to bylo přece jenom potřeba. Díky tomu jsem mohla pochopit složení mnoha jídel. Množství jídla. Jak ho kombinovat. Co nejíst. Proč po některých jídlech mám za chvíli hlad. A tak dále.

Pochopila jsem, jak celkově strava určuje hormonální rovnováhu v těle, která ovlivňuje nejen vzhled ale i náladu. Pořád se snažím nastudovávat nové informace, vstřebávat nové poznatky. Ale hlavní je se do toho všeho dostat postupně, ale jistě. Bez fanatismu. Nevhrnout se na železo, nevyškrtnout si téměř všechny potraviny z jídelníčku a nešvihnout s tím za pár měsíců – to víme. Hlavní je pravidelnost, dlouhodobost.

Po 7 měsících restaurování mého těla ve fitku a kuchyni jsem dospěla k několika poznatkům:

Vyhovuje mi jíst 4 krát denně. Ne 5. Ne 6. Potřebuju mít mezi jídly tak 4 hodiny, abych se necítila permanentně nafouklá. Taky mě nebaví pořád myslet na to, že si musím vymyslet svačinu. Nebo že se teď musím najíst, i když nemám hlad. To mi zkrátka nevyhovuje. Já se radši najím méně krát, zato pořádně, abych se cítila sytá a pak mohla pustit jídlo z hlavy. U každého to je prostě jinak.


Nešetřím ovocem. Dávám si ho po každém jídle jako dezert. Alespoň jablko nebo jahody. Nevážím je a nepočítám, cukry z toho absolutně neřeším. Provozuju to tak už několik týdnů a žádné zhoršení postavy se nekonalo, spíše naopak. Kromě toho mám mnohem víc energie, můžu intenzivněji cvičit a nemám žádné potíže s únavou jako předtím.

Jím maso. I když jsem dříve preferovala bílkoviny z mléčných výrobků, nyní jsem vzala na milost maso. K obědu si tedy dávám normální porci masa a ne tři malé náznaky kuřecích prsou, jako před nedávnem. A k večeři mívám rybu.

Na trénink s malým hladem. Ideální pro mě je najíst se cca 2 – 2,5 hodiny před cvičením. Pociťuju trošku hlad, ale jak začnu cvičit, zmizí to. Zato se mi cvičí dobře, s lehkostí a nemám žádné pocity těžkosti a nafouklosti jako dříve. Ale i tohle je velmi individuální.

Po tréninku nesvačím. Možná je to špatně, možná si sežeru svaly. Možná. Ale možná to zas tak velikou roli nehraje. Postava se mi zlepšovala, i když jsem po cvičení dlabala rýžové chlebíčky s marmoškou.  Teď si dávám rovnou večeři (již zmiňovanou rybu), kterou si v klidu zapeču, když přijdu domů z tréninku. Zatím vyhovuje, svaly si nestěžují. Možná nakonec přeci jen záleží na celkovém příjmu živin a pravidelnosti spíš než na čase příjmu potravy? Jak jsem říkala, nejsem příliš na sladký a nepotřebuju ho jíst každý den a už vůbec ne po tréninku, kdy ještě nějakou chvíli hlad nemám. Pak ryba a klidně i po večeři si vezmu nějaké ovoce.

Ze suplementů jen vitamíny a minerály. Případně aminokyseliny před cvičením. Ještě průběžně jím něco na kolena, protože jsem s nimi mívala problémy. Ty se ale zlepšily, od té doby, co jsem začala posilovat a řádně dřepovat :-) Když nejím nic předepsaného lékařem, tak to můžou být želatinové kapsule nebo si jednoduše udělám želé s ovocem a dám si ho jako dezert.

Vysoká intenzita tréninků. Aby se tělo měnilo, musí k tomu mít důvod. Proto je potřeba neustále měnit tréninky, zkoušet nové, posouvat se dál, vykopávat se ze zóny komfortu. Já měla obrovské štěstí, že jsem se dostala do rukou Adriany a taky trenéra Zdeňka. Ti mě nikdy nenechají kysnout ve vlastní pohodlnosti. Neustále inovují, mění a hlavně ze mě vyždímají 120%. A díky tomu, že jsem do cvičení naskočila s Adri, tak jsem si hned od začátku navykla na myšlenku, že tréninky mají být INTENZIVNÍ. Pro mnohé ženy je málo efektivní splitovat a cvičit jen jednu svalovou partii na málo opakování v nízké intenzitě. My potřebujeme donutit makat co nejvíce svalů, odpočívat míň a opakovat víc. A jak se zlepšujeme, intenzitu zvyšovat.

Změna je život. Nesedíme na místě, hýbeme se. Zkoušíme nové. Každá aktivita je dobrá. Hlavně nenechat tělo si zvyknout na nějakou zajetou sestavu tréninků, pak nebude mít důvod se měnit. A taky si to musíme užívat. Momentálně mám klasické silové tréninky 3-4 dny v týdnu+1 den crossfit+1 den box. K tomu chodím běhat ven, po silovém tréninku lezu na různé kardio trenažéry a tam řádím cca 30 minut. A když to ještě jde nějak zpestřit, tak to je jedině dobře. Například teď v úterý jsem si byla vyzkoušet horolezeckou stěnu. Snažím se alespoň jednou týdně chodit si zaplavat a zasaunit. A jak už to vypadá, Spartan Race se taky rád vtírá do mých rest dayů :-) (běžíme Spartan Super příští víkend ve Valče).

Bez fanatismu. Zdravá strava a sport je už součástí mého života. Je ale potřeba si držet takové tempo, které nás nevyhodí ze sedla. Takže nekrájím kalorický příjem na minimum a nevyhazuju z jídelníčku tuky/sacharidy/ovoce. Nedrtím se tréninkem, pokud cítím, že si tělo vážně potřebuje odpočnout. A když si chci dát nějakou špatnost, tak si to občas dovolím. 

Tyhle všechny věci ale samozřejmě závisí na naších cílech. Různé cíle=různé postupy. Dlouho bylo mým cílem mít postavu, za kterou se nebudu muset stydět. Aby nikde nic neviselo, nečouhalo, aby to bylo pevné a koukatelné. Kdysi jsem si slepě stanovila váhový cíl, který už jsem taky minula (chtěla jsem mít 64 a pak 62kg a tehdy pro mě asi čísla byla důležitá). Před dvěma lety jsem si přála vypadat jako dnes. Dnes si můžu tyto cíle ohmatat a přeci jen se pochválit, pocit je to dobrý. Poté, co si s ními pět minut potykám, zas je posunu dál. Tentokrát se nebude jednat o váhové číslo ani vzhled postavy, to se se správným jídelníčkem a sportem dotáhne samo. Nyní je pro mě důležité zlepšovat fyzičku a sílu. Chci být dobrá. Chci být silná. Chci být sportovkyní, chci být fakt TOUGH CHICK :-) Chci život v pohybu, chci se překonávat. Tak. A v tomhle scénáři se teď nějakou dobu budu pohybovat.
Povím vám, ty cíle jsou na dotek ještě příjemnější než zdáli na pohled :-) A rozhodně ta dřina, vyflusané plíce a sladká bolest ve svalech za to stála, stojí a vždy bude.


Vaše TOUGH CHICK Alesia

čtvrtek 26. června 2014

Negativní emoce 911

Když už se konečně rozhodneme, že budeme šťastné, budeme se mít rády a budeme komunikovat se svým tělem, může to vypadat, že si můžeme oddychnout, že máme vyhráno. Bohužel se občas stává, že ten okolní svět s naším nově nalezeným superpozitivním přístupem nekooperuje. Občas se stane, že vám něco nevyjde, že vás někdo zklame, že na vás dopadne špatná nálada. Ouha.

Proč ouha, vždyť se s tím vším dá vypořádat! No ano, dá. Jenže přijde na to, jakým způsobem to děláme. Přiznejte si, kdo je vinen tím, že zpucoval tabulku čokolády, když mu bylo do breku, nebo se opil, protože se stalo to a tamto. Vidíte, kam tím mířím? Negativní emoce můžou totiž ruinovat přesně to, o co se tady celou dobu snažíme.

Měla jsem období, kdy jsem svoje špatné nálady mohla řešit tím, že se šlo v pátek večer pít, občas bylo pátek večer ve středu. Jsem ráda, že můžu říct, že tahle doba je dávno za mnou a já na ni jen s nelibostí vzpomínám. Znamenalo to pro mě, že jsem neviděla pokroky z mé usilovné práce ve fitku, spíš naopak, znamenalo to, že jsem se pak cítila ještě hůř! Není paradoxní, že něco, čím si chcete náladu zlepšit vám ve výsledku přinese jen větší trápení? Je to paradoxní, ale hlavně je kravina se tak chovat. Pokud se skutečně respektujeme, víme, že bychom to už neudělaly. Díky bohu.

Věřím, že dobrá nálada je taky zvyk a že si ji člověk musí umět vytvořit. Já jsem si na své cestě k přístupu měj se ráda, respektuj se vytvořila takový seznam věcí, které mi pomáhají podobné stavy řešit. Navíc jsou to věci, které mě většinou zanechají s pocitem, že jsem pro sebe udělala něco hezkého, takže když se druhý den vzbudím, nemusím se trápit kocovinou, nebo špatným pocitem z konzumace velmi nerozumného množství zmrzliny. Můžu začít nový den s dobrým pocitem, že jsem o něco lepší než včera!

1. Hlavně se neutápět ve svých emocích. Teď je jednoznačně důležité donutit se něco dělat, protože tím, že budete celou situaci rozpitvávat na kousíčky si maximálně uškodíte. Na zuřivost mi pomáhá jednoznačně cvičit. Pokud mě někdo lidově řečeno na***e, vím, že když hodím na rameno tašku do fitka a dám si opravdu intenzivní hodinku. Bude to pryč. A ještě lépe na tohle funguje box.  Něco docela jiného je, když se cítím smutná, to přijdou na řadu francouzské písničky, běžecké boty a to, na co se cítím, delší běh nebo svižná procházka. Když je to opravdu špatné, je tu moje milovaná jóga.

2. Říkala jsem, že se nemá na emoce jíst, ale když přijde skutečný hlad, což se po cvičení stává, že. Je čas sáhnout po něčem dobrém, co je plné dobrých tuků - losos, oříšky, avokádo. Omega 3 zlepšují náladu! Nevěříte? Taky jsem byla poněkud skeptická, ale od té doby už jsem si to mnohokrát ověřila.

3. Teď přišel čas se rozmazlit. Mluvím o horké vaně do které si přidám hrnek mléka s rozpuštěnou lžíci kokosového oleje a lžící medu, špetkou skořice. Zapálím vonné svíčky, zhasnu světla. Na obličej si dám čístící masku a desítky minut se drhnu masážním kartáčem. Po tomhle procesu se prostě musíte cítit jako znovuzrozené, to vám zaručuju.

4. A nakonec opravdový relax! Bylinkový čaj. Občas, když to vážně potřebuju tak kus papíru, abych se mohla vypsat, ale jindy jen knížka.

5. Spát. Brzy. Uvědomit si, že zítra je úplně nový den. A pak už na nic nemyslet, zavřít oči. Máte to za sebou!

Vytvořit si nějaké zdravé návyky pro dobu, kdy vám není zrovna hej je jedna z nejlepších věcí, které pro sebe můžete udělat. Nebudete pak mít chuť sáhnout po těch horších variantách. A už ten fakt, že víte, co vás čeká za příjemnosti vám trochu uleví. Stačí být v takové chvíli sobecká a myslet na sebe. Máte vy nějaké své zvyky, ke kterým se v takových chvílích uchylujete?

Vaše TOUGH CHICK Adri

úterý 24. června 2014

S Adri v kuchyni: Cookies CDD


O víkendu s mou drahou cheerkou už znáte skoro všechny podrobnosti. Teda až na to, co jsem prováděly v kuchyni. Tam jsem se uchýlila ještě před jejím příjezdem, abych ukojila její touhu po sladkém a snad se mi to zdravě povedlo. Vypadala spokojeně. Ale nebudu to dlouze okecávat a radši vám to ukážu.
A co vy? Snažíte se tvořit zdravé recepty, nebo když máte chuť na sladké, tak jednou za čas sáhnete po něčem nezdravém? Já neříkám tak ani tak. Občas mi přijde vhod jedno, občas druhé. Teď mám ještě pár těhle Co dům dal sušenek v mrazáku, kdyby náhodou...

Vaše TOUGH CHICK Adri

neděle 22. června 2014

Everaday life: Žít v rovnováze

Život v rovnováze. Nezní to jako ta nejpřirozenější věc na světě. Podle mě ano. A stejně mi přijde, že jsem si k tomu musela urazit dalekou cestu a že se najde spousta lidí, kteří jsou teprve na cestě a hodně takových, který ještě stojí na křižovatce a uvažují, která cesta je ta správná. A přitom je jen pár základních věcí, kterých se stačí držet! Následovat svoje instinkty. Respektovat se a mít se rád. A dělat věci, které nás dělají šťastnými. 

Jedna z nich se odvíjí od druhé, takže si nejde vybrat jen jednu z nich. Tenhle víkend se za mnou přijela podívat moje milá Cheerleaderka Terezka. Hodně se povídalo (a náš životní styl a to pověstné štěstí v životě taky přišlo na přetřes), zdravě se peklo (nebojte, podělíme se), ale také se vyrazilo ven, abychom si užily holčičí večer.
Hezky jsme se oblékly, nasadily lodičky. A vyrazilo se rovnou za nosem (tedy tam, kde to příjemně vonělo po jídle), protože jsme obě umíraly hlady. Obě rády dobře (a zdravě) jíme, takže za chvilku před námi přistály naše zeleninové předkrmy. V ten moment jsem si uvědomila, že naše poslední společná večeře byla obrovská, říkaly jsme jí cheat a že nám potom bylo špatně. Díkybohu se lidé vyvíjí a mění, protože teď si zpětně uvědomuju pár věcí:
1) Fakt, že jsem měla potřebu chodit "cheatovat" znamenal, že my něco chybělo, že jsem se po zbytek týdne cítila omezená (tj. neposlouchala jsem svoje instinkty)
2) Fakt, že jsem cheatovala tak, že mi bylo špatně znamenal, že jsem nerespektovala svoje tělo, že jsem se neměla tolik ráda, protože jinak bych se chtěla cítit dobře.
Dobře se cítím, když jím zdravě a chutně. Dobře se cítím, když si užívám života se svými přáteli. A necheatuju - žiju!

Předkrmy jsme si přátelsky podělily a pak následovaly saláty, protože náš hlad ještě nebyl ukojen. Nešly jsme cheatovat, byly jsme jednoduše dvě kamarádky, které šly na večeři, chtěly si popovídat v příjemném prostředí, nechat pro změnu někoho jiného, aby jim připravil jejich jídlo, ale neznamenalo to, že naše zvyky jsme chtěly ten večer pustit z hlavy, prostě jsme si objednaly to zdravé na menu, dresinky si objednaly na stranu a salát si ochutily balsamicem a olivovým olejem. Neuvažovaly jsme, jestli jsme tam nalily o dva nebo tři gramy víc ani jak si dnes spočítáme živiny. Protože jakékoli počítání je jedna z věcí, která nás v oblasti výživy nejen děsí, ale hlavně štve. Kde vezmete ty čísla podle kterých se chcete řídit. Spočítáte si je podle pochybného vzorce. A pak se jimi otrocky řídíte. Počítání kalorií je dvojsečná zbraň. A já ji nemám ráda.

Pokud má někdo problém zhubnout a není si jistý co a kolik jíst, tak pro něj můžou představovat tu jednoduchou cestu, pomůcky díky níž se třeba na tu svoji vysněnou váhu dostanou. Jenže! Ano, pak je tu to jenže. Je to zvyk, kterého se neobyčejně špatně zbavuje. A strávit svůj život počítáním toho, co do svého těla dáváme? Přijde mi to jako neúcta nejen ke svému rozumu, ale především ke svému tělu. Když říká, že potřebuje víc, bude to pravda, když zrovna tolik nepotřebuje. Tak si neřekne. Je to jednoduché. Přejídání a tak podobně není výsledkem toho, že by bylo naše tělo pitomé. Je to výsledkem toho, že si dnešní lidé zvykli jíst, když se nudí, když jsou šťastní, když jsou smutní, když mají problémy, když mají! A to je na jedno tělo trochu moc ne?
Instintky. To je tady hlavní slovo.
Poslední sousto bylo rozžvýkáno. Způsobně jsme si otřely koutky. A bylo nějak brzy. Tak jsme sedly do auta a rozjely se do kina. A že jsme dostaly chuť na frozen yoghurt (ne, nebudu tady říkat, že frozen yoghurt je zdravá záležitost, vlastně jejich snaha se tak prezentovat mě dost rozčiluje), ale právě o tom je tenhle článek. O té rovznováze. Nepotřebujeme cheatovat. Nepotřebujeme řešit kalorie navíc. Protože jinak a já bych řekla že dobrých 90% procent času svoje těla milujeme a rozmazlujeme je zdravým jídlem. Rozmazlujeme je cvičením. A vším tím kolem. ROVNOVÁHA!
Se setměním jsme spokojeně zamířily k domovu. Měly jsme spokojené nejen chuťové buňky, protože jsme si užily hodně toho holčičího povídání, které nám chybělo, ale také nás dostal film, který jsme si vybraly - Grace.

A další den jsme začaly aktivně. Před sedmou jsme byly oblečené. Vypily jsme si vodu s citronem, abychom se trochu hydratovaly a už mířily ze dveří, protože jsme se domluvily na takový lehký předsnídaňový power walk. Který jsme si nakonec okořenily a každá lavička, zídka, kopec, nebo zábradlí, které jsme potkaly se pro nás staly výzvou a naše procházka byla okořeněná o různé kliky, shyby, tricepsové dipy, výpady, sprinty. A my si to užívaly. A pak zaslouženě zasedly ke zdravé snídani pod pergolou. Následovala kafíčko. A my už zase letěly, protože nás čekala nedělní jóga.
Pokud máte problém mít se rády, nebo poslouchat svoje tělo, tak bych vám nic nemohla doporučit víc než jógu, protože během jógy prostě nejde si svoje tělo intenzivně neuvědomovat. A možná se vám podaří vytvořit si konečně tu mind-body connection, kterou k vyrovnanému životu potřebujete. Navíc vám pomůže zbavit se stresů, soustředit se na to, co je tady a teď, na svoje pocity, na sebe.
Něco málo nákupů. Zdravý oběd. Ještě jsem Terezce stačila připravit taštičku plnou zdravých dobrůtek a byl čas  s bílým kapesníčkem mávat za odjíždějícím autem. Byl to víkend o kterém můžu říct, že mě nechal plnou energie a plné nálady. Protože obě jedeme na jedné vlně, navzájem se inspirujeme a podporujeme. A takové lidi v životě taky potřebujete. Na to nezapomínejte a vždycky jim říkejte, jak moc jste jim vděční za to, že ve vašem životě jsou.

Udělejte si nový zvyk - buďte šťastní. Zítra je pondělí. Začněte od pondělí. Tohohle. Ale ještě lepší bude, když začnete teď. Važte si samy sebe a ukazujte si to!

Vaše TOUGH CHICK Adri

čtvrtek 19. června 2014

S Adri v kuchyni: Pohanková granola-la-la-la (VLOG)


Proč vám popisovat, jak něco uvařit, když vám to můžu ukázat. Dnešní technika nám to dovoluje, takže směle do toho! Pokud toužíte po nějaké nevšední zdravé snídani, tak je tohle video pro vás. Já už jsem unavená ze všech těch vloček, vločkových kaší, vločkovách lívanců a vločkových patlanců, takže pro tentokrát pojďme posnídat pohanku, protože ta je ještě mnohem zdravější. No a granolu má každý rád! Takže to tentokrát bude pohanková granola a bude chutnat po čokoládě a banánech (ksakru, spoiler alert!)

Snad vás tahle forma receptů baví, protože mě moc. A kdybyste mi chtěli udělat radost, strašně ráda uvidím, jak se granola povedla vám! Takže jestli seo tenhle kuchařský počin pokusíte a dokonce mi pošlete fotku na abny@email.cz, tak bude jedna TOUGH CHICK šťastná jako blecha!

Zkoušeli jste někdy předtím péct si doma granolu? Jaké s tím máte zkušenosti a nějaký speciální recept? :-)

Jestli chcete info o tom, co se děje v mé kuchyni téměř denně, tak sledujte instagram a facebook ;)

Ona ta cesta za vysněným tělem není tak těžká, stačí zdravě jíst a tvrdě trénovat. A buďte HEALTHY HAPPY HUNGRY TOUGH CHICKS!

Vaše TOUGH CHICK Adri

středa 18. června 2014

Adriiny nezbytnosti #červen (VLOG)

Taky máte ty věci, bez kterých se nemůžete určitý čas obejít! Já dnes proběhla dům jako uragán, naplnila s nimi krabici a rozhodla se vás trápit tím, že vám je budu všechny ukazovat a sáhodlouze se o nich rozpovídávat. Takže se podívejte, ale neříkejte, že jste nebyli varováni! ;)

Dokoukáno? Super! A teď šup povědět mi, co ještě zkusit rozhodně musím, protože inspirace není nikdy dost!

Vaše TOUGH CHICK Adri

pondělí 16. června 2014

Tréninková edice: No machines, please!


O víkendu jsme uveřejnily lehce motivační video a já jsem moc ráda za všechny vaše reakce o tom, co vás motivuje ke cvičení! Dnes chci mluvit o věci, která se s tím celkem blízce pojí a  je to nuda ve cvičení. Protože někdy je rozdíl mezi nechce se mi cvičit/vážně se mi dnes nechce cvičit ramena biceps. Zatímco s prvním případem se nepotýkám - no, téměř nikdy, to druhé mi celkem hrozí. A i to je důvod, proč si často hraju s našimi tréninkovými splity. Měním, jakou partii ve spojení s kterou trénujeme. Někdy máme tělo rozdělené až na pět partií, minulý týden jsem si naopak řekla, že se mi nechce hodinu "dělat ramena", tak jsem jednoduše vzala základní cviky o 2x jsme si daly celou vrchní polovinu těla a 2x dolní polovinu těla.
Co tím chci říct - nenechte cvičení stát se nudnou rutinou! Nejenže to není dobré pro vaší psychiku. Ale kolikrát jste četli o tom, že když si tělo na něco zvykne už ho to dál nikam neposouvá? Je to pravda! Takže si udělejte službu a hrajte si se splity, počty opakování. Jeden týden jeďte trénink silově, druhý v supersériích a v tempu. Tím bude vaše tělo neustále stát před otázkou "Co mě dneska ksakru čeká?!" a vy se budete psychicky těšit na další výzvu.

Minulý týden jsem ten naprosto jednoduchý split zvolila také proto, že jsem byla tak nějaká znuděná především stroji, ale činky mi taky neříkaly tolik co obvykle. Takže jsem si řekla, že tenhle týden to vezmu z úplně jiného konce. Ostatně, pořád do světa křičím, že tělo je chytré a samo si řekne o to, co potřebuje!

 Nakráčela jsem si to ráno do fitka, nevšímavě obešla jednoručky, stroje ohodnotila nezájmem, čapla jsem kettlebellku a švihadlo. A začala s tréninkem, který mě zase neskutečně bavil, protože jsem si řekla, že moje tělo je stroj samo o sobě a je to všechno, co potřebuju. Jela jsem pěkně v tempu, energie mi tryskala i ušima, v potu se přímo koupala a byla jsem nadšená jako už dlouho ne! Takže jak vypadal tenhle můj NO MACHINE trénink zaměřený převážně na ruce/ramena/břicho?

Všechno jsem cvičila v rychlém tempu, párkrát si sáhla na dno sil a vypila hektolitry vody, ale zbožňuju, když můžu sama sebe překonávat!

1. Série (zopakovat 4x, přestávka vždy až po odcvičení všech cviků)
    - 50 jednoručních swingů s kettlebellem
    - 100 přeskoků přes švihadlo
    - 30 jednoručních swingů se střídáním rukou
    - 100 přeskoků přes švihadlo
    - 20 (10 na každou ruku) tlak s kettlebelem
    - 100 přeskoků přes švihadlo
    - 10 svatozář

2. Série (zopakovat 4x, přestávka vždy až po odcvičení všech cviků)
    - 20 kliků opřená o lavičku s přitažením kolene k lokti
    - 20 triceps dips na lavičce se zdvižením jedné nohy (prostřídat po 10 opakováních)
    - 50 horolezců

3. série (zopakovat 4x, přestávka vždy až po odcvičení všech cviků)
    - 15 přítahy nohou ve visu
    - 15 přítahy nohou ve visu s pokrčenými koleny
    - 2/15 přítahy nohou ve visu do strany (každá strana)
+1 x prkno TO FAILURE

Hotovo? Máte moje požehnání jít domů! :-)

Jak to máte vy s nudou v tréninku a jak to řešíte?

Vaše TOUGH CHICK Adri

pátek 13. června 2014

Meal prep: Nejen snídání na jahodové vlně

Mám spousta teorií, co se jídla týče, jedna z nich je, že nikdy nelze sníst moc toho, co se je v sezóně. Praktikuju to obzvlášť u chřestu a jahod, přiznávám bez mučení. No a co že je jím skoro každý den tu malou část roku, co jsou k dostání. (Teda ony jsou dnes k dostání celoročně, ale povězte mi někdo prosím co je jahodového na zimních jahodách ze supermarketu?!)


U mě jsou jahody jen ty z babiččiny či dědečkovy zahrádky a v poslední době jsem vzala na milost i ty na farmářských trzích. Takže ano, klidně je budu jíst každičký den, abych si je užila. A dokonce budu tak hodná, že se s vámi podělím o pár typů, co s tou jahodovou nadílkou dělat. 

Jahodový salát
Salát k snídani zní celkem zvláštně, že mám pravdu? Je to možné, ale tohle jahodové nebe se prostě k letním ránům hodí a má to dresink, takže je to salát!
INGERDIENCE:
Dvě velké hrsti jahod (nebo prostě tolik, kolik vás uspokojí)
Šťáva z poloviny citronu
Lístky máty
Stevie
Konopná semínka/pistácie
(+ Cottage sýr)


POSTUP: Nakrájíte jahody. Z citronu, stevie a máty si připravíte dresink. Doporučuju listy máty trošku rozbít, aby pustily svoji chuť do citronu. Přelijete na jahody na talířku a dobře promícháte. Posypete konopným semínkem, přidáte cottage a voilá. Skvělá snídaně je hotová! 

Mňamka Chiahůdková

Improvizace v kuchyni je teď něco, co si naprosto užívám. A to je historie vzniku téhle dobroty, která se dá snídat, když k ní ještě přidáte třeba vločky, nebo poslouží jako perfektní svačina před tréninkem, jak je ostatně popsáno v instrukcích, protože ráda šířím zdravými dobrotami radost, že ;)

INGREDIENCE:
Deset průměrných jahod
Lžíce chia semínek
Lžíce jogurtu
1/2 odměrky proteinu (já měla jahodový Gold Standard od Optimum nutrition, ale vanilkový nebo bílá čokoláda by měl taky fungovat)
citronová kůra
máta

POSTUP: Rozmixujete jahody, protein a jogurt, přidáte chia semínka, nasekanou mátu a nastrouhanou kůru a šoupnete ideálně přes noc do ledničky. Ale hodinka až dvě postačí, pokud jste hodně nedočkaví. A můžete konzumovat. Chia semínka do sebe totiž nasáknou tekutinu, takže to celé vytvoří takovou želatinovou/pudinkovou strukturu a chutná to jako zmzlina mrož!



Proteinové palačinky s jahodami
Proteinové palačinky zbožňuju, ale často se na mém stole neobjevují, protože se dělají z bílků a mně trochu vadí vyhazovat žloutky, ale pokaždé, když něco peču pro svoji rodinku a vím, že mi bílky zbydou, už se těším, co budu druhý den snídat. Tentokrát chlapci dostaly kynutý koláč a já mohla mít svoje palačinky!


INGREDIENCE:
Bílky ze 3 větších vajec
3 lžíce mléka/vody (já použila domácí mandlové mléko)
1/2 odměrky proteinu (já použila vanilkový PhD)
banán
jahody
skořice


POSTUP: V misce rozmačkáte polovinu banánu, přidáte protein, skořici a mléko a promícháte, teprve potom přidejte vejce (je to lepší, nevytvoří se vám hrudky proteinu a skořice). Rozpalte pánev, já na ni vždycky ještě použiju olej ve spreji, abych si byla jistá, že palačinku otočím. Smažte z jedné strany celkem dlouho a ještě obraťta, ještě tomu dejte pát minut  a můžete servírovat, nahoru přijde druhé půlka banánu, víc skořice, jahody a cokoli, po čem vaše srdce prahne (já smíchala lžíci jogurtu s holandským kakaem a stevií).


Proteinová ovesná kaše
Snídaňová klasika před tréninkem! Co k tomu dodat? :-)

INGREDIECE:
1/2 šálku vloček
šálek vody
lžička chia semínek
1/2 odměrky proteinu (vanilkový PhD)
Jahody!
Lžička konopného semínka

POSTUP: Svařím vločky a chia s vodou, když mají kašovitou konzistenci, tak přidám protein. PhD si mi na kaše osvědčil asi nejvíc, protože jim dodá příjemnou strukturu. Nahoru jahody, konopné semínko. A jde se jíst ;)



Smoothie bowl (s JAHODAMI!)

Léto, horké dny, ty si po nich přímo volají! Tohle je můj favorit! Pistáciová chuť jde totiž k jahodám naprosto dokonale.


INGREDIENCE:
2 hrsti špenátu
1 zmražený banán
200 ml mandlového mléka
1/3 šálku vloček
1 lžička chia semínek
1/2 odměrky proteinu (použila jsem pistáciový)
Jahody
Lžíci kakaových drobečků

POSTUP: Vše až na kakaové kousky a jahody hodíte do mixéru a těšíte se. Nalijete do mističky, ozdobíte jahodami, čokoládou. Štěstí je na světě.

Doufám, že jste alespoň trošku inspirovaní. Jestli ne, tak se vždycky dají jíst jahody jen tak, že jo. A já se je nebojím dávat ani do salátu. A ještě vám řeknu jednu věc, hrajte si s tím jídlem, protože když to bude na talíři hezky vypadat, budete z toho mít sami lepší pocit ;)

Krásné léto přeje vaše TOUGH CHICK Adri

středa 11. června 2014

Jak žít s tou osobou v zrcadle? II.

Krmte ji, to dá rozum! Říkáte si "No jo, ale čím?!" a já ten lehce zoufalý výkřik do tmy monitoru vašeho počítače naprosto chápu. Existuje přibližně tak milion článků, které už v titulku přísahají, že přichází s tou jedinou nejlepší dietou, která zeštíhlí váš pas a vytvaruje nožky. Plus na tohle téma vyšlo podobné množství publikací v papírové podobě. Paleo. Vegan. Gluten free. Intermitten fasting. IIFYM. Eat when you are hungry. Atkins. Keto. Raw. Středomořská dieta. Ten seznam nekončí a jednomu se z toho točí hlava. Co si vybrat? Co je správně? Jana přísahá na paleo a Radka by nevyměnila veganskou stravu za nic na světě? Tak která má pravdu? A co si mám vybrat já? Honí se vám hlavou něco takového?

Tak především si řekněme, že jsme všichni biologicky stejní, všichni potřebujeme nějaké makro a mikro živiny k tomu, aby naše milá těla fungovala tak, jak mají. Jenže když se kolem sebe podíváte, celkem rychle si všimnete, že něco není správně, protože co uvidíte často nejsou zdravé a krásné postavy. Ale zpátky k těm stravovacím přístupům, protože jim odmítám říkat dieta. Všechny se totiž sejdou v jednom. Podsouvají vám ty makroživiny ve formě jednoduché. Blízké přírodě. Žádné zpracované blafy. Továrenské výrobky. Jaké je složení banánu? Banán! Jaké je složení müsli tyčinky? Nekonečný seznam! Vidíte, kam tím mířím? Navíc vás většina z nich bude povzbuzovat, abyste konzumovali co největší množství zeleniny - vláknina, vitamíny - to všechno je pro tělo dobré, ať už jste vegan nebo následujete ve stravě naše paleotické předky!

Sečteno podtrženo. Neexistuje zázračná dieta. Neexistuje zázračné spektrum makroživin. Existuje pouze to, co jíte a na to byste se měli soustředit! Čerstvé, zdravé, jednoduché jídlo a sledujte svoje tělo. Kolik porcí denně? Zjistěte si samy, jak vám to vyhovuje. Sledujte, co vás na jak dlouho zasytí. Pokud se po nějaké super zdravé věci necítíte dobře, tak vám asi tělo říká, že to pro něj nebude to pravé ořechové.

Já jsem momentálně ve fázi, kdy jsem asi nejspokojenější, co jsem kdy byla. Moje strava je podstatně bohatší na zdravé tuky. Vím, že si moje tělo žádá komplexní sacharidy, když po něm chci tvrdou práci na tréninku, takže si předtím ráda dopřeju třeba vločky nebo quinou. A za to, jak krásně to zvládlo ho zase ráda odměním ovocem. Přijdu v osm domů a ještě mám hlad? Fajn, jogurt a semínka - proč ne. Já svoje tělo přímo rozmazluji, řekla bych. Neustále pátrám po zdravých variantách, vymýšlím nové recepty, vařím. Teď je navíc léto a halóóó to znamená spoustu čerstvého ovoce a zeleniny! Nepodceňujte svoje tělo, nejenže si umí říct o to, co potřebuje, ale také není hloupé a pěkně na sobě ukáže, co jste do něj dávali, jestli jste ho trápili, nebo na něj byli hodní. Tak už tušíte, co s tím?

Ale abyste si nestěžovali, že jsem vám nedala žádný zaručený tip, tak vám jich dám hned několik, kterými snad neurazím nikoho, ať už zastává jakýkoli stravovací přístup:

1. Naplňte svůj talíř zelenou zeleninou. Nejenže je plná vitaminů, ale také vlákniny. Navíc má malou energetickou hodnotu, což znamená, že jí můžete sníst, ehm, MOC!

2. Nezapomínejte na zdravé tuky. Avokádo. Olivový a kokosový olej. Ořechy a semínka. Vejce. Losos. Vybere si každý.

3. Snažte se obměňovat svoje sacharidy. Sladké brambory. Ovoce. Zelenina. Quinoa. Hnědá rýže. Vločky.

4. Nezapomínejte na protein! Ať už je to maso nebo tofu, bez proteinu se naše těla neobjedou. Obzvášť když se věnujete pravidelnému cvičení, pak vaše potřeba proteinu ještě stoupá, aby se svaly mohly po cvičení pěkně zotavovat a sílit.

5. A vaše jídlo by se vám mělo líbit, jí se i očima! ;)

Vaše TOUGH CHICK Adri

úterý 10. června 2014

Letní dezerty á la "FIT TOUGH CHICKS"

Zmrzlina "hezká těla"

Konečně už nás vzalo útokem letní počasí, které může tréninky dělat trochu náročnějšími, naše režimy trochu uvolněnějšími a vůle odolávat sladkým letním dezertům o něco slabšími. Přesto je ale možné vytvořit si spoustu chuťovek, které nenaruší naše poctivé stravovací návyky. K většině z nich využijeme tvaroh, proteiňáky různých příchutí a ovoce. Fantazii se meze nekladou, takže než se venku ochladí natolik, aby bylo možné bez rizika infarktu jít si zaběhat, pokouším si z toho vytvářet různé poživatelnosti :-) Nevím, jak vy ostatní, ale já v letních vedrech nemám chuť na večeři ve stylu "dušené hovězí" nebo "pečená ryba". Já radši něco exotického, horko-počasiového :-)


Ingredience:
Měkký tvaroh
Olešnický tvaroh
Ananas
Maliny
Proteiňák s příchutí maliny
Proteiňák s příchutí citrón s jogurtem
Led (+ já měla led s citrónovou šťávou)





1. vrstva (růžová):
Zhruba hodinu a půl před začátkem tohoto kulinárního procesu jsem vložila ovoce a tvarohy do
mrazáku. Stihly se částečně zmrazit a tento stav mi přišel ideální pro jejich zpracování. Rozmixovala jsem maliny s cca třetinou vaničky měkkého tvarohu a na dochucení přidala trochu malinového proteiňáku, co jsem dostala jako vzorek. S jeho množstvím to nepřeháníme, protože tvarohy jsou velmi bohaté na bílkoviny a pokud bychom do toho vrazili taky hodně proteiňáku, tak by z toho nic dobrého nebylo.
Dále přidáme led a tuto směs řádně rozmixujeme a vlijeme do skleničky. Vyšlo mi to poměrně husté, takže jsem to pak konzumovala lžičkou.
2. vrstva (žlutá):
Smícháme ananas s cca polovinou balení olešnického tvarohu (i tyto ingredience lehce zmražené),
přidáme opět trochu proteiňáku na dochucení (citrón s jogurtem) a led z citrónové šťávy. Opět vše rozmixujeme a směs nakydáme na první vrstvu.
Dále lžičku do ruky, nohy hore a užíváme si čtyřicetistupňové horko v bytě, kterého se mi podařilo docílit otevřením všech oken ve snaze o průvan. Ale moje sklenice je napůl plná, jsem optimista, takže zavřu oči a říkám si, že jsem v Karibiku :-)

Sweet summer cottage + ice coffee


Ingredience:
neochucený cottage
maliny
walden farms dip příchuť marshmallow
holandské kakao

Ačkoli si nejsem jista vhodností či nevhodností konzumace dipů od Walden Farms, jeden jsem si na Olympii ulovila a tak jsem ho trochu na maliny plácla. Shora jsem to jen nepatrně zasypala kakaem. Byl to takový dnešní dopolední experiment a dopadl velmi úspěšně.
K tomu jsem si udělala ledové kafe: jacobs aroma z pressovače se rozmixovalo s ledem a mlékem. Včera jsem do toho přidávala stévii, dnes jsem zkusila přisypat v mixovací fázi trochu proteiňáku s příchutí kokos+pistácie. Obě varianty byly poživatelné (dokonce kdesi existuje foto, jak z toho mám pěnu až v nose :-))

Jablkový skorokoláč
Ingredience:
Olešnický tvaroh
2 lžíce bílého jogurtu 3%
2 vejce
1 jablko
trocha mandlové mouky
soda+ocet nebo kypřící prášek
skořice
případně stévie na doslazení

Tento dezert není tak studený, ale od čtvrtka se nám má ochladit, takže se může hodit :-) Navíc po upečení se taky může strčit do ledničky a konzumovat za studena.
Smíchala jsem tvaroh s jogurtem, mandlovou moukou a vejci, přidala sodu+ocet (+kdo rád sladší, přidá stévii nebo jiné sladidlo). Do formy jsem vylila jednu vrstvu, pak vyskládala vrstvu jablek a zasypala je skořicí. Pak jsem zalila druhou vrstvu, zbytek jablka nastrouhala nahoru a opět zasypala skořicí. Ačkoli ji nemám ráda, rozhodla jsem se dát jí šanci. Alespoň jsem se ujistila, že ji stále nemám ráda :-)
Náš skorokoláč strčíme do trouby na 30-40 minut a pečeme při teplotě 180 stupňů.

Přeji všem dobré chutě a užívejte si horka, než se nám zas ochladí a my budeme fňukat, že zas leje a je kosa :-)

Vaše tough chick Alesia

neděle 8. června 2014

Mám sen...

... (trochu jiný než Martin Luther King) tím snem je svět plný sebevědomých žen, které si samy sebe váží. Mám sen o ženách, které svoje tělo považují za úžasný dar o který je nutné pečovat. Co tím myslím? Že tyhle ženy ví, co je pro jejich tělo dobré a špatné, uvědomují si, jaký vliv na jejich tělo má to, co se do něj rozhodnou vložit a jak je důležité se hýbat, aby to tělo dosáhlo plného potenciálu své krásy.

Tak. Kde se vzal tenhle výlev? Včera jsme se s Alishkou vydaly na Olympia Amateur, sledovaly všechno to dění na pódiu. Asi všichni čekáte, že to ve mně zanechalo pocity motivace a touhy být co nejlepší na vlastní soutěži. Opak je pravdou. Začala jsem uvažovat o tom, jaký vzkaz chci světu dávat. Chtěla bych inspirovat přesně k tomu, co jsem popsala v prvním odstavci. Jenže přesně to neuvidíte na pódiu. Ano, jedná se o glorifikaci potenciálu lidského těla. Ale s vyváženým, zdravým tělem to nemá nic společného. Striktní dieta následovaná obrovskou žranicí jenco ze sebe po soutěži skopnete spodek plavek? Nějak jsem se s tím nedokázala ztotožnit.


Jak jsem o tom přemýšlela, tak jsem si uvědomovala, že nechci světu posílat zprávu, že si myslím, že tohle je ideál krásy. Ony ty slečny na pódiu totiž naživo vypadaly ještě papírověji než na fotkách. Tenhle pocit se mi spojil s dalšími událostmi posledního týdne. Vyčerpání po spartan racu, protože se tělo bez sacharidů špatně regenerovalo. Únava. Trenér mě vyhodil z tréninku s tím, že v takovém stavu nebudu trénovat. A já sama z toho cvičení neměla radost! JÁ! Miluju cvičení, miluju ten pocit před, během a po. A nejdnou to bylo pryč. Tak takhle ne.


Možná toho budu litovat, ale mnohem spíš ne. Protože mám sen, že budu pár z vás inspirovat ke zdravému životnímu stylu, že budu inspirovat ke zdravému vaření, cvičení pro radost a pro to, abychom byly silné a sebevědomé ženy. Tohle řečeno, jak vypadal můj den potom, co jsem zavelela #CONTESTPREPOVER?

Čekáte, že jsem se začala sacharidy cpát jako smyslů zbavená? To samozřejmě ne. Posledních pár týdnů mi dalo to, že jsem si uvědomila, že jsem možná roli sachardiů ve svém jídelníčku přeceňovala. Ale jejich absence je druhý extrém! Sacharidy jsou dobré! Pomáhají nám trénovat a já už se těším, že si zítra před ranním tréninkem uvařím svou milovanou ovesnou. Dnes byla neděle, pro mě odpočinková, protože jsem svému tělu musela dát oraz, takže jsem si ráno relaxovala s hruškou, cottagem, ,časopisem a zeleným čajem. První kousek ovoce po třech týdnech a jak jsem se hned cítila lépe! Sice si nemyslím, že to všechno zařídila ta hruška, ale tělo asi uvěřilo mému vnitřnímu slibu, že už na sebe budu hodnější. Takže jsem celé dopoledne lítala jako fretka, uklízela a leštila. 
Ještě než jsem nasedla na kolo a zamířila na svou hodinu jógy jsem popadla tuhle svačinu ve formě oříšků a neslazené čokolády. Další věc, které my poslední týdny daly - přestala jsem se bát tuků.
Absolutní relax a uvolnění. Miluju jógu. Nejen proto, že protáhnu svaly, které bývají po celém týdnu silových tréninků lehce ztuhlé, ale také o svém těle během cvičení intenzivně přemýšlíte a uvědomujete si ho, což je podle mě klíčové k vytvoření komunikačního kanálu mezi vámi  a vaším tělem. Zkuste to.
Čas vařit oběd. A o můj bože, jak já miluju zeleninu! To mi v posledních týdnech tak chybělo! Barevné saláty. Tentokrát s kuřecím a jen lehce posypané kokosem. A touha se kulinářsky vyřádit, takže jsem si ještě uvařila indickou polévku z červené čočky. K tomu více čtení a trochu relaxu před náloží odpoledních úkolů.
Tím moje kulinářské řádění ale neskončilo, protože jedním z dalších úkolů bylo uvařit si jídlo na další den. A já najednou neměla přesně předepsané, co to má být! Tenhle recept mám ráda a zopakovat si ho mi udělalo radost, je to "smažená rýže", až na to, že tam není ani zrnko rýže, protože se místo ní používá rozsekaný květák. A k tomu tofu. Jak dlouho jsem neviděla tofu? No, vlastně viděla, smutně jsem na něj v ledničce koukala!

A abych svou radost a nadšení trošku šířila, připravila jsem krabičku i pro svou drahou Stvořitelku. Vždycky ráda dělám radost zdravými dobrotami.


A takhle já teď hodlám jíst, žít, cvičit, psát vám o tom a snad vám tím dodat trochu inspirace, to je můj sen.

Vaše TOUGH CHICK Adri

čtvrtek 5. června 2014

Milujte nás takové, jací (jaké) jsme

"Udělám cokoli, abych zhubla... Jen se mi nechce cvičit a jíst zdravě!"


Ano, to je hezké. Proč bychom se měli měnit nebo na sobě nějak pracovat, když si můžeme otevřít nějaký ženský magazín, který nám někde mezi článkem „ploché bříško za 5 týdnů s celerovou dietou“ a „konečně už žádné chloupky!“ poradí, ať se máme rádi tací, jací jsme. To klidně můžeme. Můžeme si sednout na gauč, otevřít si láhev vína, vzít si brambůrky a milovat se až na půdu. Jsem taková, jaká jsem. A ten pravý mě musí tak milovat! Jinak to není ten pravý!
Taky hrdě prohlašme, že se odmítáme měnit kvůli povrchním lidem, kteří by nás stejně doopravdy nemilovali, a šlo by jim jen o náš vzhled! Ne, nebudeme přece dřít v posilovně a omezovat se v jídle kvůli těmhle pokrytcům! Život je příliš krátký! Jsem taková, jaká jsem.  I moje babička měla větší stehna –s tím nic nenadělám!

A tímto stylem se můžeme velmi dlouho topit v paprscích své vnitřní úžasnosti a skryté duševní krásy. Oni ti správní lidé přece nějakým způsobem vyčmuchají, jací jsme úžasní, nemusíme nic dělat. A pokud si objekt našeho zájmu vybere jinou osobu, která se o sebe stará a nenechává se životem jen tak líně pronášet, tak je chyba v něm! Nedokáže docenit naši úžasnost. Cože, on to nevidí? Tak to je blbej/blbá a nestojí nám za to. Ať si teda zůstane s tou pipinou, co furt trčí ve fitku a je taková fajnovka, že jí samé saláty. Až zestárne, tak se jí svaly přemění na tuk, ona bude ošklivá a dotyčný bude litovat, že si nevybral mě, s mohutnou vnitřní krásou.
Není mým cílem zde útočit na lidi, co „žijou jenom jednou, tak přece se nebudou omezovat nebo se něčím obtěžovat“, ale ať pak nečekají, že všichni ostatní běhají s nějakými extra-citlivými senzory na vnitřní krásu. Pokud si pořád volíme ty nejlehčí cesty, máme na všechno výmluvu a nechceme za nic na světě hnout zadkem – ať to všechno spadne k našim nohám – tak tím právě ukazujeme to, jací jsme. A skutečně se můžeme zlobit na okolí, že nás takovými nemiluje? Nebo že nás nebere tak, jak bychom si přáli?
Ještě jednodušší je z toho obvinit boha/přírodu/universum/mámu-a-tátu.
A genetiku.
A říct, že jiní být nemůžeme.
Protože přece bůh/příroda/mámatáta.
A to nejde změnit.
Takže jsem taková, jaká jsem a teď mě prosím milujte. Všichni. I vy tam vzadu. A víc. A opovažte se na dálku nevycítit ten můj úžasný charakter, který mě opravňuje celý život se pro nic nehnout a jen hledat viníky.
„Však on si šéf jednou uvědomí, jak jsem skvělý, a pak mě povýší. Tutově.“
„Jednoho dne Pepíkovi dojde, jak úžasná jsem žena s nedoceněnými vnitřními hodnotami. A zatím ať si teda blbne s tou vyfintěnou blonckou, která je určitě naprosto blbá!“
„Určitě už se brzo něco stane a z nebe mi spadne obrovské bohatství/úspěch/skvělý partner/partnerka.“
„Ten život je fakt pes, proč jiní mají tolik a já ne?“
„Proč to ty lidi nechápou, jak jsem skvělý/á a neoceňují mě více?“
Jsme hodně sebestřední. Přeceňujeme/podceňujeme se a hledáme ujištění v okolí. Toužíme po uznání, po pochvale. Máme tendenci všechno stočit na sebe. Kdyby nám někdo vydal knihu z našich myšlenek, byla by to místy dosti hloupá a směšná literatura. 

Když máme o něco/někoho zájem, proč nám přijde jako geniální nápad sednout si na zadek, hodit nohu přes nohu a setrvávat ve vyčkávací pozici, až to k nám samo přijde, protože jsme zkrátka skvělí? Bezpochyby každý člověk je svým způsobem specifický a jeho vnitřní svět je zajímavý, ale copak to je to eso v rukávě, se kterým budeme sedět celý život, aniž bychom ho aspoň jednou vytáhli?
Samozřejmě, každý z nás má svou historii, svůj vnitřní svět, své zkušenosti i jizvy. Dětství jsme měli těžké – úkolů bylo hodně a zmrzliny málo, rodiče a okolí nás nedoceňovali a dokonce po nás vyžadovalo nějaké výkony. Pak jsme vyrostli, okolí stále nepochopilo, jaký poklad v nás mají, zmrzlinu a dortíky si teď můžeme koupit sami a úkoly odsouvat, dokud to půjde. Bohatství na nás stále ještě nespadlo, takže v zájmu přežití jsme stále ještě nuceni něco dělat *otrava*. Tloustneme i z vody (a to přece jíme tak málo a pořád něco děláme!), zuby se nám kazí a vlasy řídnout. Ééch. Máme to ale těžké, že? Ti ostatní měli prostě štěstí, že mají hezká těla, dobré přátele a tučná konta. O co jsem já horší než oni? Proč to vše nemám taky???!!
Představme si situaci, že je postřelen člověk, vy nemáte telefon a křičíte, ať někdo zavolá záchranku. Přiběhne muž středního věku, v kožené bundě, s vyplašeným výrazem a místo telefonu vyndá malý kapesní nůž. Klekne si k postřelenému a třesoucí se rukou se chystá do něj říznout.
„Jste vůbec lékař?“ vykřiknete vy.
„Ale já jsem dobrý člověk!“ brání se muž s nožíkem a zmateně koulí očima. Klečí u zraněného a dloube do něj nožem.
„Víte vy vůbec, co děláte?!“ v panice na něj křičíte vy.
„Ty mě vůbec nechápeš a nic o mně nevíš! Já jsem chytrý, hodný, umím dobře vařit, manželku nepodvádím, slušně hraju kulečník!“
„Člověče, co to meleš? Proč jsi raději nezavolal záchranku? Puč mi ten telefon!“ snažíte se vytáhnout z jeho kapsy mobil. Je ten chlap šílenec?
„Vůbec mě nedokážeš jako člověka ocenit!“ vztekle zahodí nůž a uteče pryč. Asi jako my ve spoustě situací. Je fajn, že jsme vyfasovali nějakou sadu vnitřních kvalit, na kterou jsme pyšní, ale ne pro každou situaci to stačí. Nemůžeme našimi kvalitami a silnými stránkami jen vyhrožovat a argumentovat *“kdybych chtěl, tak to dám líp jak ten blbec Karel, to je jasný“*.
Ty kvality musíme rozvíjet, uplatňovat, využívat a vkládat. Proto si uvědomme, že pokud nejsme v životě tam, kde bychom chtěli být, pravděpodobně je to naše vina. A není to tím, že nejsme dost dobří. Je to tím, že pro to neuděláme, co je potřeba. Cukáme se životem jako zmatený pán s nožíkem a vyžadujeme ode všech pochvalu a ocenění za to, že prostě existujeme.
Takže už žádné věty typu „Jé ty se máš, měla jsi kliku, ne jako já.“ a „Já se nebudu měnit, jen abych se líbila klukům, co mě pak budou chtít jen dostat do postele.“ nebo „Proč bych měl na sobě pracovat? Máma říká, že jsem chytrý a hezký a holky by se o mě měly prát!“. 

Když něco po okolí nebo po životě chceme, tak pro to něco děláme a ne že si z bezpečné vzdálenosti teplého gauče a studeného piva stěžujeme.
A zda na to máme nebo ne, závisí na tom, kolik jsme ochotni vynaložit energie a na kolik využijeme těch našich někdy skrytých, ale přesto bytelných kvalit.

Zpráva vyslána v dobré víře, snad bude stejně i přijata
Tough Chick Alesia